Období během roku (cyklus B)
32. neděle v mezidobí B / Petr Šabaka

Tu máte, babičko

Promluva 32. neděle mezidobí B

„Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice“ (Mk 12,43).

Poznal jsem jednoho kněze, který přišel do nové farnosti. Když za ním přišli farníci s prosbou, aby přijal mešní intenci (úmysl), řekl jim: „Sloužím za dvě stovky.“ Kromě toho, že se mýlí, protože v Kodexu kanonického práva je povinnost přijmout mešní úmysl, byť nebyl podepřen finanční obětí, to řekl to velice tvrdě, takže věřící byli zmatení. Také jsem se setkal s jiným knězem, který se spíš podobal výběrčímu daní, než duchovnímu správci: „Plaťte víc. To, co jste dali je málo. Nestačí…“

Proč vytahuji toto „špinavé prádlo“? Abych mohl poděkovat každému věřícímu za jeho angažovanost, za jeho velkorysé oběti pro společenství církve, za každou korunu, kterou přispívají ať už je to na jakýkoli úmysl. Bohatí lidé i dnes, dva tisíce let od daru chudé vdovy v evangeliu, dávají trošky ze svých nadbytků. „Pouze osoba, která důvěřuje Bohu umí žít v pokoji a ne v hrůze ze zítřka,“ napsal biblista Gianfranco Ravasi.

Položil jsem si otázku, proč chudá vdova dala to poslední, co měla? Co ji vedlo k chrámové pokladnici? Mohla prosit za svého zemřelého manžela, za své děti, které se rozutekli do světa, nebo slyšela z úst kněze, že je každá drobná mince Bohu milá a stokrát ji oplatí, anebo ji Duch Boží vedl, aby se stala vzorem velkorysosti, bezmezné důvěry v Boží prozřetelnost, lásky dávající vše.

Také se v nás může probudit touha vyskočit od Ježíšových nohou, běžet za onou vdovou a do rukou ji vtisknout to, co máme v peněžence: „Tu máte, babičko, obdivuji vaši velkorysost, vezměte si, dávám to ze svého nadbytku. A modlete se za mne.“

„Potřebný ze země nevymizí. Proto ti přikazuji: Ve své zemi ochotně otvírej ruku svému utištěnému a potřebnému bratru“ (Dt 15,11).

Autor: Šabaka Petr

Témata: almužna, sdílení, dělení se, solidarita darování, dávání, dar kázání, homilie Kněžství, kněz mše svatá, bohoslužba peníze úmysl velkorysost, velkodušnost

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!