Období během roku (cyklus B)
32. neděle v mezidobí B / Petr Šabaka

Tu máte, babičko

Promluva 32. neděle mezidobí B

„Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice“ (Mk 12,43).

Poznal jsem jednoho kněze, který přišel do nové farnosti. Když za ním přišli farníci s prosbou, aby přijal mešní intenci (úmysl), řekl jim: „Sloužím za dvě stovky.“ Kromě toho, že se mýlí, protože v Kodexu kanonického práva je povinnost přijmout mešní úmysl, byť nebyl podepřen finanční obětí, to řekl to velice tvrdě, takže věřící byli zmatení. Také jsem se setkal s jiným knězem, který se spíš podobal výběrčímu daní, než duchovnímu správci: „Plaťte víc. To, co jste dali je málo. Nestačí…“

Proč vytahuji toto „špinavé prádlo“? Abych mohl poděkovat každému věřícímu za jeho angažovanost, za jeho velkorysé oběti pro společenství církve, za každou korunu, kterou přispívají ať už je to na jakýkoli úmysl. Bohatí lidé i dnes, dva tisíce let od daru chudé vdovy v evangeliu, dávají trošky ze svých nadbytků. „Pouze osoba, která důvěřuje Bohu umí žít v pokoji a ne v hrůze ze zítřka,“ napsal biblista Gianfranco Ravasi.

Položil jsem si otázku, proč chudá vdova dala to poslední, co měla? Co ji vedlo k chrámové pokladnici? Mohla prosit za svého zemřelého manžela, za své děti, které se rozutekli do světa, nebo slyšela z úst kněze, že je každá drobná mince Bohu milá a stokrát ji oplatí, anebo ji Duch Boží vedl, aby se stala vzorem velkorysosti, bezmezné důvěry v Boží prozřetelnost, lásky dávající vše.

Také se v nás může probudit touha vyskočit od Ježíšových nohou, běžet za onou vdovou a do rukou ji vtisknout to, co máme v peněžence: „Tu máte, babičko, obdivuji vaši velkorysost, vezměte si, dávám to ze svého nadbytku. A modlete se za mne.“

„Potřebný ze země nevymizí. Proto ti přikazuji: Ve své zemi ochotně otvírej ruku svému utištěnému a potřebnému bratru“ (Dt 15,11).

Autor: Šabaka Petr

Témata: almužna, sdílení, dělení se, solidarita darování, dávání, dar kázání, homilie Kněžství, kněz mše svatá, bohoslužba peníze úmysl velkorysost, velkodušnost

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

22. 2. 2026, 15. 2. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sir 15,16-21 (řec. 15-20); Žalm Žl 119,1-2.4-5.17-18.33-34; 1 Kor 2,6-10
Mt 5,17-37

Ve snaze prožít co nejlépe, naplno a s úspěchem vlastní život je člověk schopen podstoupit jakékoliv rituály, vybavit je čímkoliv. Denně jsme svědky toho, jak naši vrstevníci podlehnou v naivitě podvodům, ať jde o krásný vzhled, rychlé půjčky, okamžitý a zaručený výsledek při aplikaci toho nebo onoho přípravku. Zklamání, rozpaky a snad i vztek jsou důsledky takového podlehnutí z té příznivější kategorie. Bůh dnes říká mladému králi Šalamounovi: „Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným.“ Zní to skoro pohádkově, jako by to bylo velmi prosté, podobně jako v lákavé reklamě. Člověk si však musí uvědomit, že vzhledem k životu jde před Bohem o závažnou volbu, ve které je třeba vědět, co chci, o co mám prosit, a v okamžiku, kdy jsem volbu učinil, za ní odpovědně stát. „Každému dá Bůh to, co kdo bude chtít ... život nebo smrt“ (srov. Sir 15,18).