Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Advent (cyklus B)
4. neděle adventní / Petr Šabaka

Týž Bůh

Promluva na 4. neděli adventní B

V jednom komentáři na liturgické texty 4. neděle adventní jsem si přečetl: „Tentýž Bůh (a ne jiný Bůh, je to tentýž Bůh, který není o nic slabší než tehdy!) se k nám sklání a oslovuje nás.“

Myslím, že od této chvíle budu číst řádky Písma svatého ještě pod jiným úhlem: To, co se píše o Adamovi, Abrahámovi, Davidovi, Izaiášovi, Janu Křtiteli, Pavlovi a apoštolům a nakonec o tom posledním slepci, kterého Ježíše uzdravil, to vše se týká i mne. Bůh je mocný stejně jako v jejich životě i v mém.

Čteme v úryvku z 2. knihy Samuelovy: „Ať jsem přecházel se všemi Izraelci kudykoli, zdalipak jsem kdy řekl některému z izraelských vůdců, jemuž jsem přikázal pást Izraele, svůj lid: ‚Proč mi nezbudujete cedrový dům?‘“ (2 Sam 7,7). Bůh putuje se svým lidem. Vede ho. Opatruje ho. Stejně tak i Davida, vyvoleného krále: „Byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal, vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele“ (2 Sam 7,9). Chrám postavený z kamenů nebo dřeva předpokládá domov, tj. vztahy. Slyšel jsem, že pokus o definici domova: „Domov je tam, kde se lidé milují.“ Anebo jinou: „D – je domov někde v koutě, tam, kde končí každé poutě.“ Bůh neslibuje především střechu nad hlavou, ale domov. Když Marie s Josefem hledají místo, kde by se mohli schovat před nepřízní počasí, nacházejí stáj, jeskyni. Není to zrovna útulný dům, ale je tu domov – a lidé přicházejí na návštěvu, přicházejí se ohřát u jejich lásky.

Co ještě ukrývají slova Písma svatého? „Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. Já mu budu otcem a on mi bude synem. Tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy“ (2 Sam 7,12.14.16). Položil jsem si otázku, jestli to Davida nemrzelo, že se nedožije slávy svého potomstva. David tak budoval království, ale ne pro sebe, nýbrž pro své potomky. Umíme tvořit nadgenerační projekty? Možná, že si to dokážeme představit ve vlastní rodině. Například, že někdo buduje dům pro své děti. Ale poohlédněme se po svém zaměstnání? Přesáhne dílo, do kterého investujeme, náš život?