Pokora je jediná vlastnost, kterou Ježíš výslovně vyzval napodobovat.  - archív citátů

Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Advent (cyklus B)
4. neděle adventní / Petr Šabaka

Týž Bůh

Promluva na 4. neděli adventní B

V jednom komentáři na liturgické texty 4. neděle adventní jsem si přečetl: „Tentýž Bůh (a ne jiný Bůh, je to tentýž Bůh, který není o nic slabší než tehdy!) se k nám sklání a oslovuje nás.“

Myslím, že od této chvíle budu číst řádky Písma svatého ještě pod jiným úhlem: To, co se píše o Adamovi, Abrahámovi, Davidovi, Izaiášovi, Janu Křtiteli, Pavlovi a apoštolům a nakonec o tom posledním slepci, kterého Ježíše uzdravil, to vše se týká i mne. Bůh je mocný stejně jako v jejich životě i v mém.

Čteme v úryvku z 2. knihy Samuelovy: „Ať jsem přecházel se všemi Izraelci kudykoli, zdalipak jsem kdy řekl některému z izraelských vůdců, jemuž jsem přikázal pást Izraele, svůj lid: ‚Proč mi nezbudujete cedrový dům?‘“ (2 Sam 7,7). Bůh putuje se svým lidem. Vede ho. Opatruje ho. Stejně tak i Davida, vyvoleného krále: „Byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal, vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele“ (2 Sam 7,9). Chrám postavený z kamenů nebo dřeva předpokládá domov, tj. vztahy. Slyšel jsem, že pokus o definici domova: „Domov je tam, kde se lidé milují.“ Anebo jinou: „D – je domov někde v koutě, tam, kde končí každé poutě.“ Bůh neslibuje především střechu nad hlavou, ale domov. Když Marie s Josefem hledají místo, kde by se mohli schovat před nepřízní počasí, nacházejí stáj, jeskyni. Není to zrovna útulný dům, ale je tu domov – a lidé přicházejí na návštěvu, přicházejí se ohřát u jejich lásky.

Co ještě ukrývají slova Písma svatého? „Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. Já mu budu otcem a on mi bude synem. Tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy“ (2 Sam 7,12.14.16). Položil jsem si otázku, jestli to Davida nemrzelo, že se nedožije slávy svého potomstva. David tak budoval království, ale ne pro sebe, nýbrž pro své potomky. Umíme tvořit nadgenerační projekty? Možná, že si to dokážeme představit ve vlastní rodině. Například, že někdo buduje dům pro své děti. Ale poohlédněme se po svém zaměstnání? Přesáhne dílo, do kterého investujeme, náš život?

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 6,1-7; Žalm Žl 33,1-2.4-5.18-19; 1 Petr 2,4-9
Jan 14,1-12

Cesta je mnohdy únavná, nejistá, někdy i nudná. Spočinutí v jistotě a klidu některé lidi přitahuje, jiné zas odpuzuje. Ježíš o této věci nefilosofuje, ale sám jde po této zemi cestou, která vede k Bohu, jeho Otci. A neříká jen, že zná správnou cestu, ale že je sám cestou. Pro člověka je to tedy výzva, aby se s ním ztotožnil v jeho důvěře k Otci, v jeho odvaze spolehnout se víc na Otce v nebi než na sebe sama a na lidi na zemi. Je to velké pozvání k neokázalé statečnosti a zároveň jedinečná šance, jak nepromarnit vlastní život a jak se nestat zajatcem neskutečných životních snů a nepravých vůdců.

Zdroj: Nedělní liturgie

Nanebevstoupení Páně

(10. 5. 2026) Slavnost Nanebevstoupení Páně se slaví ve čtvrtek - 40. den po Velikonocích. Následující den začíná "novéna" -…

Den matek

(9. 5. 2026) Svátek matek (den matek) se slaví druhou květnovou neděli.

Přímluvy - 5. neděle velikonoční, cyklus A / 3. 5. 2026

(30. 4. 2026) Bůh nás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Proto mu svěřme své prosby:

Květen - měsíc Panny Marie

(30. 4. 2026) Měsíc květen bývá oblíben z různých hledisek.

Panna Maria není bohyně (Vojtěch Kodet)

(30. 4. 2026) Jak by ne/měla vypadat zdravá mariánská úcta?

1.5. Sv. Josefa, Dělníka - Svátek práce

(29. 4. 2026) Člověk se v práci nejen realizuje, ale je to zároveň i služba bližnímu, společnosti, a tím i Kristu.