Forbelský Antonín | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus C)
5. neděle postní /Jan 8,1-11/

Nejen dospělí často mluví o chybách druhých a pomlouvají, tak také někdy děti nechtějí druhého přijmout mezi sebe, protože on chyby, a teprve potom je viděli u druhých. Kristus říká těm, kteří chtěli odsoudit ženu: "Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí kamene." Víme, že to není nikdo z nás.

Kamarád mi vyprávěl o tom, jak v mládí doma měli několik vařeček. Podle svého provinění si měl přinést vařečku, buď malinkou nebo velkou. Sám měl poznat a uznat velikost své viny. Jde o to, abychom nechtěli používat u druhých tu největší, a pro nás tu nejmenší vařečku.

Posuzujme tedy nejdříve sebe, jak asi nás vidí Bůh a za druhé, kteří mají stejné chyby, se přimluvme v modlitbě u Pána.

Autor: Forbelský Antonín

Témata: kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.