Období během roku (cyklus C)
5. neděle v mezidobí - C / přímluvy

Prosme Pána, který z nás činí učedníky, volá do společenství církve a vyzývá k následování: (1)

1. Pane Ježíši, jako jsi Šimonovi a jeho druhům dopřál zázračný rybolov, uschopni svůj lid k dílu nové evangelizace a popřej mu zdaru. (2)

2. Prosíme tě za Petrova nástupce a všechny, které jsi učinil rybáři lidí, ať věrně předávají, vykládají a chrání poklad víry, kterou vyznáváme. (3)

3. Kéž ti, kdo prožívají drama rozhodnutí se pro duchovnímu povolání, naleznou sílu ti odpovědět: „Tady jsem, mne pošli.“ (4)

4. Nechť i vládcové národů uslyší slova tvých úst, uznají tvou velebnost a vzdávají ti chválu. (5)

5. Pomáhej zdravým a silným věnovat část svého času lidem, kteří jsou sami ve své nemoci, stáří a umírání.

6. Také nás zde přítomné posiluj svým Duchem, aby milost, kterou jsi nám udělil, nezůstala ležet ladem. (6)

7. Věčnou spásou odměň všechny, kdo tvou radostnou zvěst přijali a byli v ní pevní. (7)

Náš Pane, Ježíši Kriste,
vyslyš nás, když k tobě voláme
s důvěrou ve tvou dobrotu a věrnost,
která trvá navěky. (8)
Amen.

( ) Viz Lk 5,1-11.
(2) Viz tamtéž, v. 4-9.
(3) Srov. tamtéž, v. 10-11; 1 Kor 15,1-8; 1 Tim 6,20; 2 Tim 1,12-14. Srov. Katechismus katolické církve, čl. 84-87.
(4) Iz 6,8. Srov. Iz 6,5; Lk 5,8n; 1 Kor 15,8-9.
(5) Srov. Ž 138,4-5. Srov. Český ekumenický překlad.
(6) Srov. 1 Kor 15,10a.
(7) Srov. tamtéž, v. 1-2a.
(8) Srov. Ž 138,2-3.8.

Autor: Krbec Jan

Témata: Přímluvy k liturgii

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.