Pavel Konzbul | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus A)
5. neděle velikonoční / mikrokázání

Apoštol Tomáš je v evangeliu opatrný, když říká: „Pane nevíme kam jdeš. Jak můžeme znát cestu.“ Opatrní lidé se těší bezpečí, ale často bývají nejistí, protože závisí na tom, co mají a znají.

Pokud připustíme, že naše víra je dar, který nám Bůh neustále nabízí, tak můžeme pozbýt nejistotu a můžeme i sami sebe přijímat jako dar a být tak více svobodní a v pohodě. (Tak jako třeba socha "anděla ve vaně“ na naší brněnské katedrále).

Autor: Pavel Konzbul

Témata: nejistota přijetí pochybnosti Sebepřijetí, osobnost, láska k sobě, sebeúcta, ego Svoboda Víra Cesta (putování, pouť životem) kázání, homilie Tomáš nevěřící apoštol víra - vztah

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 49,3.5-6; Žalm Žl 40,2+4ab.7-8a.8b-9.10; 1 Kor 1,1-3
Jan 1,29-34

Pro evangelia, pro Jana Křtitele, pro celou řadu světců je Ježíš bez diskuse postavou jedinečnou s neopakovatelným významem. Křesťan by mohl celkem samozřejmě přitakat, že je to tak i u něho. Nemusí to ale být tak snadné. Je-li Ježíš opravdu tím nejdůležitějším, je-li pro křesťana skutečně „Mistr a Pán“, potom bude křesťan vždy za ním. Menší než on, v mnohém na něho odkázaný. To se mentalitě emancipovaného člověka může příčit. Chce být sám pánem všeho. Velikost Jana Křtitele, který není zdaleka bezvýznamný, ale vždy je tím, kdo je nesrovnatelně menší než Ježíš, nám může dodat odvahy. Lze být velkým s Ježíšem. Bylo by ale trapné chtít být velkým proti Ježíšovi.