Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Tomáše sv., apoštola 3. 7. / Petr Šabaka

Má-li někdo pochybnosti, není nenormální...

Všichni máme právo na pochybnosti.
Věřit neznamená vyškrtnout kritické myšlení,
hledání, konfrontaci a otázky...

Promluva na svátek sv. Tomáše – 3. 7.

„Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím“ (Jan 20,25).

Kdykoliv slyším Tomášova slova, fascinuje mě, že si to mohl dovolit. Dnes, například u biskupa nebo kněze, je každá pochybnost vyloučena. Vzbudila by skandál: „Jak si může dovolit nevěřit, když je to tak jasné?!“

Správně to rozlišuje sv. papež Řehoř Veliký, jehož komentář je zařazen jako druhé čtení Denní modlitby církve: „Více totiž prospěla naší víře nevěra Tomášova než víra věřících učedníků: neboť tím, že se dotkl a uvěřil, naše mysl nenechává stranou všechny pochybnosti a utvrzuje se ve víře. Tak se stal pochybující a dotýkající se učedník svědkem skutečného vzkříšení.“

Všichni máme právo na pochybnosti. A to dokonce i po letech praxe víry. Věřit totiž neznamená vyškrtnout kritické myšlení, hledání, konfrontaci, otázky často nepříjemné a na tělo.

Když rozjímáme o provokaci svatého Tomáše, nesmíme zapomenout, že chceme-li jít v jeho stopách, nemůžeme vyžadovat od Krista to samé. Ježíš se nám nezjeví stejně jako Tomášovi. Nesmíme zapomenout, že vstoupil na nebesa a poslal nám jiného přímluvce, který nás uvádí do celé pravdy (srov. Jan 16, 13).

Má-li někdo pochybnosti, není nenormální, jen nesmí diktovat Bohu nesmyslné podmínky. Bůh rád odpoví, ukáže, přesvědčí. Jen na něm je kdy a jak. Jisté je, že to bude včas a vše, co vědět potřebujeme.

Autor: Šabaka Petr

Témata: krize víry Tomáš nevěřící apoštol apoštol, apoštolové Duchovní život, spiritualita, život z víry hledání Boha, víry Následování Krista, učednictví, život z víry učedník, učednictví Víra kázání, homilie

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ex 19,2-6a; Žalm Žl 100,2.3.5; Řím 5,6-11
Mt 9,36 - 10,8

Není snadné dnes hlásat „přiblížilo se nebeské království“ a neudělat si přitom ostudu. Protože ve světě plném násilí, válek a podvodů nejrůznějšího druhu ho naši bližní skutečně neuvidí. Musí se tedy ten, kdo se nechá Ježíšem vyslat jako hlasatel království, opravdu jevit jako podezřelá nebo nesolidní osoba? Záleží na tom, jestli se sám nebeskému království přiblížil a jestli z něj žije. Ježíšovo slovo „Boží království je mezi vámi“ platí stále. Jde o to, zda o něm víme a žijeme z něho natolik, aby uprostřed šedi či temnot světa zářilo našim bližním z našich životů. Jinak bychom byli nevěrohodnými hlasateli, nebo bychom museli zmlknout a neplnit tak Ježíšovo poslání.