Postní doba (cyklus B)
6. neděle postní - květná B / Ježíš nepatří nikomu

I dnes je Ježíš mnoha důležitým i méně důležitým skupinám a jedincům cizí, nepřisvojují si ho, dokonce je nezajímá.

Liturgie květné neděle nám staví před oči takřka diametrálně odlišné obrazy Ježíšova pozemského osudu, které ale mají možná více společného, než se na první pohled zdá.

V evangeliu, které se čte před průvodem s ratolestmi (Mk 11,1-10), je Ježíš oslavován zástupy, ale ty si ho natrvalo nepřivlastní jako lidového vůdce. A on sám se jím také nechce stát.

Celá evangelia pak ukazují, že Ježíš je sice milován svými učedníky, ale ti nechápou, že by mesiáš mohl mít podobu trpícího, odsouzeného člověka. A tak ho Jidáš zradí, Petr zapře a jiní učedníci utečou.

Náboženští a političtí vůdci se nepohodlného učitele zástupů zříkají a chtějí, aby ho Římané sprovodili ze světa. Ale ti se do toho nechtějí plést, Ježíš je vlastně nezajímá.

A tak Ježíš, nejdříve oslavovaný a potom zástupy zavržený nepatří, zdá se, nikomu, ačkoliv přišel pro všechny. Nikdo si ho nepřisvojuje, nikdo ho nebrání. Jen bezmocná matka a bezmocný učedník Jan zůstávají pod křížem. Možná také nerozumí tomu co se děje, ale "pouze" milují.

Jenže kříž a smrt nejsou koncem, není to závěr. Jsou poslední etapou cesty ke vzkříšení. A když apoštol Petr při rybolovu uslyší, jak ten učedník, kterého Ježíš miloval, řekne jen "Pán je to!" , skočí do moře a brodí se k němu (srov. Jan 21,7). Ten Ježíš, kterého si žádná významná skupina v Izraeli nepřisvojila, jenž vlastně nebyl přijat, je přijímán těmi jednotlivci, kteří dohlédli jeho životní příběh až do konce, setkali se vzkříšeným, poznali v něm toho jedinečného, který zachraňuje.

Naše situace není o mnoho jiná, než byla v době Ježíšova ukřižování. I dnes je Ježíš mnoha důležitým i méně důležitým skupinám a jedincům cizí, nepřisvojují si ho, dokonce je nezajímá. Právě proto přeji nám všem, abychom v následujících dnech slavení velikonočního tajemství došli s Janem přes večeřadlo, Kalvárii a prázdný hrob znovu k údivnému zvolání: "Pán je to!", setkali se učedníky, s Petrem skočili do moře života a světa a brodili se mu vstříc. i dne Ježíš mnoha skupinám a jedincům cizí, jak si ho nepřisvojují.

Autor: Aleš Opatrný

Témata: Květná neděle (Velikonoce) kázání, homilie Velikonoce

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!