Pokora je jediná vlastnost, kterou Ježíš výslovně vyzval napodobovat.  - archív citátů

Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus B)
7. neděle velikonoční B / Petr Šabaka

Tři Ježíšovy prosby za učedníky

Promluva 7. neděle velikonoční B
 
„Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my“ (Jan 17,11). Ježíš se ve své velekněžské modlitbě přimlouvá za své následovníky, za křesťany, aby byli jedno. Vedle této prosby má ještě dvě další. Obě jsou neméně důležité: „Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého“ (Jan 17,15). „Posvěť je pravdou“ (Jan 17,16).
 
Slyšeli jsme tedy tři prosby: za jednotu, za ochranu před zlem a za posvěcení. Kromě inspirace pro naši modlitbu můžeme považovat Ježíšova slova za tři úkoly pro život z víry: Usilovat všemi silami o vzájemné porozumění, odpuštění, růst ve sdílení rozmanitých dober, charakterů, služeb. Bojovat proti zlu v jakékoli podobě: sociální nespravedlnosti, zotročování módou, mamonem, pyšnou hrabivostí sobců i proti všem vnitřním nepřátelům. Uzdravovat zranění zlého, napravovat jím pokřivené, vnášet světlo pravdy do jeho lží. Stále znovu se orientovat na tvář Boha, absorbovat do své tváře sálající teplo jeho pohledu, naslouchat jeho hlasu, okoušet intimitu jeho přítomnosti, hledat mír, pokoj, ticho v bouři časného světa.
 
„Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa“ (Jan 17,19). Ježíš na jiném místě evangelia řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo“ (Jan 4,34). Jeden biblista tuto myšlenku komentuje: „Také učedníci by měli věnovat veškerou svou energii, dokonce darovat celý svůj život, aby svět, což je lidstvo, dospěla k poznání pravdy zjevené v Kristu“ (POPPI, Angelico, I quattro vangeli, 7. vyd. Padova: Messaggero do s. Antonio 2001, s. 656). Jsem provokován položit nám otázku, zda tomu tak skutečně je. Zda jsme přijali Ježíšovu výzvu pokračovat v jeho díle se stejným zaujetím, se stejnou ochotou k oběti? Je naším každodenním pokrmem úsilí o jednotu, posilování imunity proti zlému, posvěcování a hlásání evangelia?
 
Co není v našich silách, je bezpochyby v silách Božích. A on nám posílá mocnou posilu – Ducha svatého – abychom se už konečně nebáli.
 

 

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 6,1-7; Žalm Žl 33,1-2.4-5.18-19; 1 Petr 2,4-9
Jan 14,1-12

Cesta je mnohdy únavná, nejistá, někdy i nudná. Spočinutí v jistotě a klidu některé lidi přitahuje, jiné zas odpuzuje. Ježíš o této věci nefilosofuje, ale sám jde po této zemi cestou, která vede k Bohu, jeho Otci. A neříká jen, že zná správnou cestu, ale že je sám cestou. Pro člověka je to tedy výzva, aby se s ním ztotožnil v jeho důvěře k Otci, v jeho odvaze spolehnout se víc na Otce v nebi než na sebe sama a na lidi na zemi. Je to velké pozvání k neokázalé statečnosti a zároveň jedinečná šance, jak nepromarnit vlastní život a jak se nestat zajatcem neskutečných životních snů a nepravých vůdců.

Zdroj: Nedělní liturgie

Nanebevstoupení Páně

(10. 5. 2026) Slavnost Nanebevstoupení Páně se slaví ve čtvrtek - 40. den po Velikonocích. Následující den začíná "novéna" -…

Den matek

(9. 5. 2026) Svátek matek (den matek) se slaví druhou květnovou neděli.

Přímluvy - 5. neděle velikonoční, cyklus A / 3. 5. 2026

(30. 4. 2026) Bůh nás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Proto mu svěřme své prosby:

Květen - měsíc Panny Marie

(30. 4. 2026) Měsíc květen bývá oblíben z různých hledisek.

Panna Maria není bohyně (Vojtěch Kodet)

(30. 4. 2026) Jak by ne/měla vypadat zdravá mariánská úcta?

1.5. Sv. Josefa, Dělníka - Svátek práce

(29. 4. 2026) Člověk se v práci nejen realizuje, ale je to zároveň i služba bližnímu, společnosti, a tím i Kristu.