Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
9. neděle v mezidobí / námět na dětské kázání

Téma: Dt 11,26 - přikázání

Rekvizita: hořící svíčka

Promluva: " Taky děti rády zapalují svíčku? Pro ministranty je to vždy velká čest, mít jí na starosti. Můžeme jí ale svěřit každému, i nejmenšímu? Co myslíte?" (Odpovědi dětí se asi budou různit, malé děti nemohou mít na starosti hořící svíci nebo jen po pořádném proškolení).
"Proč? Protože oheň je úžasný Boží dar: svítí mi na cestu ve tmě, zahřeje mě v zimě, vysuší mi oděv ve vlhku, mohu si na něm uvařit jídlo... Může být ale i nebezpečný, když se k němu budu neuváženě chovat. Může mi zapálit dům, les, může mě popálit, když se k němu budu chovat bez pravidel.
K tomu, aby se nám dobře žilo nám Bůh dává z lásky mnoho dalších pravidel, kterým říkáme přikázání. Některým třeba nerozumíme a pochopíme je, až budeme velcí. Víme ale určitě, že nám je Bůh dává stejně jako pravidla pro
zacházení s ohněm. Aby nás chránil.

Autor: Scarano Angelo

Témata: kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.