Postní doba (cyklus C)
Květná neděle C / Petr Šabaka - Kam nás Ježíš dovedl

Kam nás Ježíš dovedl

Promluva na Květnou neděli C

„Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Volali: ‚Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!‘“ (Lk 19,37-38).

Když se Ježíš narodil v Judském Betlémě, otevřelo se tenkrát nebe a pastýři slyšeli chvalozpěv andělů: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení“ (Lk 2,14). Tehdy to bylo volání z nebe, nyní poznali mnozí lidé, kým je ten, který přichází a proč. Volá tedy země „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ Ve chvíli vjezdu do Jeruzaléma se Ježíšova mise blíží k vrcholu. Připomeňme si rozhovor Piláta s Ježíšem: „Pilát mu řekl: ‚Jsi tedy přece král?‘ Ježíš odpověděl: ‚Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas‘“ (Jan 18,37).

Květnou neboli Palmovou nedělí začíná tak zvaný Svatý týden. Průvodem jsme vešli do chrámu, kde se bude tento posvátný čas odehrávat. Vešli jsme sem, do Večeřadla, kde Ježíš se svými učedníky slavil Poslední večeři, kde prožil ono hluboké zachvění tváří tvář hříchu světa, kam po svém vzkříšení přišel, byť dveře měli učedníci ze strachu zavřeny a kam sestoupil Duch svatý při prvních letnicích. Zde se budou dít v následujících dnech zázraky prozření, uvěření, obrácení, rozhodnutí.

Utíkejme se do tohoto místa co nejčastěji, protože nás sem přivedl a doprovodil Ježíš, pokorný král, služebník člověka, Spasitel.

Autor: Šabaka Petr

Témata: Král Ježíš, království Boží Květná neděle (Velikonoce) Pokora Zázrak kázání, homilie Následování Krista, učednictví, život z víry Svatý týden (Velikonoce)

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

13. 9. 2026, 6. 9. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 33,7-9; Žalm Žl 95,1-2.6-7b.7c-9; Řím 13,8-10
Mt 18,15-20

I když nás každého Bůh povolává osobně a naše víra je osobní odpovědí na toto volání, nevystačíme si ve svém křesťanství sami. Kromě jiného naplňují život křesťana dva velké úkoly: hledání cest ke smíření s druhým i s druhými a hledání společenství v prosebné modlitbě. Oba úkoly mohou být někdy velmi namáhavé; dlouho může trvat, než se v nich pokročí dál. A přece je proto nelze pomíjet. Hledání cest k nápravě porušených vztahů nebývá jednoduché a pomoc někoho dalšího, koho si podle evangelia k řešení těžkosti člověk přibere, může být výbornou ochranou před tím, aby člověk neviděl a neposuzoval problém jen z jedné – totiž své – strany. V modlitbě je to potom podobné. Shodnout se v prosbě s někým dalším může také znamenat vyproštění z vlastního krunýře obav, zármutku nebo bezradnosti.