Postní doba (cyklus C)
Květná neděle C / Petr Šabaka - Kam nás Ježíš dovedl

Kam nás Ježíš dovedl

Promluva na Květnou neděli C

„Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Volali: ‚Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!‘“ (Lk 19,37-38).

Když se Ježíš narodil v Judském Betlémě, otevřelo se tenkrát nebe a pastýři slyšeli chvalozpěv andělů: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení“ (Lk 2,14). Tehdy to bylo volání z nebe, nyní poznali mnozí lidé, kým je ten, který přichází a proč. Volá tedy země „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ Ve chvíli vjezdu do Jeruzaléma se Ježíšova mise blíží k vrcholu. Připomeňme si rozhovor Piláta s Ježíšem: „Pilát mu řekl: ‚Jsi tedy přece král?‘ Ježíš odpověděl: ‚Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas‘“ (Jan 18,37).

Květnou neboli Palmovou nedělí začíná tak zvaný Svatý týden. Průvodem jsme vešli do chrámu, kde se bude tento posvátný čas odehrávat. Vešli jsme sem, do Večeřadla, kde Ježíš se svými učedníky slavil Poslední večeři, kde prožil ono hluboké zachvění tváří tvář hříchu světa, kam po svém vzkříšení přišel, byť dveře měli učedníci ze strachu zavřeny a kam sestoupil Duch svatý při prvních letnicích. Zde se budou dít v následujících dnech zázraky prozření, uvěření, obrácení, rozhodnutí.

Utíkejme se do tohoto místa co nejčastěji, protože nás sem přivedl a doprovodil Ježíš, pokorný král, služebník člověka, Spasitel.

Autor: Šabaka Petr

Témata: Král Ježíš, království Boží Květná neděle (Velikonoce) Pokora Zázrak kázání, homilie Následování Krista, učednictví, život z víry Svatý týden (Velikonoce)

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.