Forbelský Antonín | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus C)
Květná neděle /Lk 22,14-23,5/

Dnešní neděle je vyjimečná- je postní doba a liturgická barva je červená, zpívá se Hosana. Vrcholí doba postní a my prožíváme příjezd Ježíše do Jeruzaléma. Mnozí volali: "Sláva" , ale v pátek, už za pět dní, změnili svůj pohled i srdce a volali: "Ukřižuj"! Také u nás se někdy velice rychle mění pohled a jsme schopni opustit kamaráda z osobního prospěchu, kvůli nějaké věci.

Místo evangelia se dnes čtou Pašije - ( z lat. slova passio - utrpení.) Kristus trpí pro naše hříchy a nakonec je ukřižován. Dokazuje svou lásku k nám a ukazuje, že je schopen s námi prožívat i ty největší bolesti a utrpení. To je pro nás jistota a povzbuzení do našich bolestí. Ať už je to bolest fyzická - bolení v krku, bolení zubů, hlavy, nebo bolest psychická - když nás někdo opustí, nemluví pravdu.
Pašije nejsou na první pohled radostnou zprávou - evangeliem. Přesto nás vedou k radosti ze setkání se Zmrtvýchvstalým Kristem, protože On se chce setkat nejen v bolesti, ale dovést k radosti a naději. Neboť skrze jeho kříž každá přijatá a obětovaná bolest má smysl a naplnění v Něm a vede k radosti věčné.

Autor: Forbelský Antonín

Témata: kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.