Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Velikonoce - triduum
Velký pátek C / komentář biblických textů Stůl slova / Aleš Opatrný

Zlo zničilo Ježíšův pozemský život, ale nezničilo ani jeho lásku k nám, ani lásku mezi Ježíšem a Otcem - a tak tedy nezničilo naši věčnou budoucnost.

Velký pátek

Rozbor textu

1. čtení
Iz 52,13 - 53,12
Vina není ve Starém zákoně brána na lehkou váhu. Někdo ji nese, je na někoho uvalena zástupným způsobem, ale nelze ji jen tak přejít. Současně ale není viděna jako něco, co fatálně, trvale působí, s čím nejde nijak a nic dělat. Trpící Boží služebník není přitažlivým hrdinou, ale je nanejvýš užitečným, tím, který slouží v nejvyšším slova smyslu. Předobraz Ježíše.


2. čtení
Žid 4,14-16. 5,7-9
Ježíš - trpící za nás, ale také Ježíš - nám blízký. Ten, který dokonale naplnil poslušnost, totiž ten který opravdu realizoval to všechno dobré, co Otec od něho očekával a chtěl. Ten, který lásku k lidem nevzdal ani ve chvíli, kdy byl svým národem v jeho nejdůležitějších představitelích odmítnut.


Evangelium
Pašije Jan 18,1-19,42
V Janových pašijích není zdůrazněno - na rozdíl od písní a křížových cest - jak mnoho Ježíš trpěl; zdůrazněno je, kdo Ježíš je. Je to král. Král podle Božích měřítek, ne podle lidského očekávání.


K úvaze
Jak snadno se člověk může pohoršovat nad tím, kolik je ve světě špatností, jak snadno se člověk může cítit být povznesen, protože on přece tak špatný není! Proti vrahům, mafiánům, teroristům jsme opravdu všichni nejspíš jen beránky ... Ale Písmo nemluví o velkých a malých hříšnících, když vypráví o utrpení nevinného Božího služebníka. Písmo říká: Hospodin na něj uvalil vinu nás všech. Všichni jsme vinni, každý jistě po svém, ale všichni jsme se od Boha svými vinami oddálili, odvrátili, přimkli se tu více tu méně ke smrti. A tato smrt, která je mzdou hříchu, která ničí všechnu naději, padla na Ježíše místo na nás. A tato smrt, která ničí všechny naděje, padla na toho, který v sobě nesl Boží život - a tak nemohla naději zničit. Ježíš je přemožitel smrti, Ježíš je přemožitel hříchu. Je tím, kdo nás může osvobodit od věčné smrti - pokud se mu svěříme. Pokud nemáme dojem, že jeho smrt je buď zbytečná, anebo potřebná jen pro druhé. Pokud vím, že umřel za mne - a že to bylo nanejvýš zapotřebí.

Pláčeme-li nad bolestí křižovaného Ježíše, potom si dejme pozor na to, abychom nezapomněli plakat nad námi samotnými. My jsme mnohem větší ubožáci, protože my sami směřujeme svými hříchy ke smrti. Nebýt Ježíšova činu lásky, není nám pomoci. Nikomu z nás. Protože důsledek hříchů - smrt - by mohl padnout jen a jen na nás samotné. A tak slavme dnešní den opravdu jako vážnou, tichou, ale opravdu velikou slavnost. Smrt byla zničena. Život je nám otevřen, a to na věky. Zlo zničilo Ježíšův pozemský život, ale nezničilo ani jeho lásku k nám, ani lásku mezi Ježíšem a Otcem - a tak tedy nezničilo naši věčnou budoucnost. Ten, který podle lidského mínění všechno prohrál, triumfoval. Nejen tehdy, ale i dál v dějinách. On, Ježíš ukřižovaný, má budoucnost. Na rozdíl od všech těch, kdo jeho jméno chtěli vymazat z dějin lidstva.

 

 

Se svolením převzato z knihy Stůl Slova,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství

 


Velikonoce - oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista

Velikonoce
 - samostatná velikonoční stránka 
Velikonoce (jen) na webu pastorace.cz zde

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.

Zdroj: Nedělní liturgie

Horkokrevná, temperamentní a neznámá světice: sv. Alžběta od Nejsvětější Trojice (9.11.)

Horkokrevná, temperamentní a neznámá světice: sv. Alžběta od Nejsvětější Trojice (9.11.)
(8. 11. 2025) Alžběta z Dijonu: Karmelitka, která pomýšlela na sebevraždu...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)
(8. 11. 2025) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens…

Proč slavíme Posvěcení lateránské baziliky? (9.11.)

Proč slavíme Posvěcení lateránské baziliky? (9.11.)
(6. 11. 2025) Na první pohled to může působit zvláštně – proč celá církev slaví výročí posvěcení nějakého kostela v…

Přímluvy na Posvěcení lateránské baziliky 9.11. 2025

(6. 11. 2025) Sestry a bratři, Bůh si z nás staví svůj živý chrám. Obraťme se tedy k němu, který přebývá uprostřed nás a…

Svatá Anežka (13. 11.) - pracovní listy pro děti

Svatá Anežka (13. 11.) - pracovní listy pro děti
(6. 11. 2025) Svatá Anežka se narodila ve 13. století jako královská dcera, její otec byl král Přemysl Otakar I. Anežka ale netoužila…

Marii nelze označovat jako Spoluvykupitelku

Marii nelze označovat jako Spoluvykupitelku
(5. 11. 2025) Vatikánský dokument „Mater populi fidelis“ ze 4. Listopadu 2025 vyhlásil, že „je vždy nevhodné…

Památka zesnulých, vzpomínka na všechny zemřelé, ´dušičky´

Památka zesnulých, vzpomínka na všechny zemřelé, ´dušičky´
(4. 11. 2025) "Je nutné mluvit o smrti ... ne proto, abychom měli strach, ale abychom od něho byli osvobozeni." (Raniero…