Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Velikonoce - triduum
Zelený čtvrtek / Stůl slova / rozbor biblických textů - Aleš Opatrný

Zelený čtvrtek

Rozbor textu

1. čtení
Ex 12,1-8.11-14
Vyvedení z Egypta, označené jako "první měsíc v roce" bylo pro Izrael nesmírně významným bodem dějin. Do něho se koncentrovala celá zvěst o zachraňujícím Bohu. Od této chvíle začíná cesta k záchraně, která nemá své vyvrcholení ani ve Velké noci v Egyptě, ani v dobytí Jeruzaléma, ani v králi Davidovi ale v Ježíši - Mesiáši. Oslava této prvotní záchrany, která se koná v židovských rodinách dodnes, je každoročním vyznáním víry v Hospodina - zachránce. Pro křesťany pak má tato záchrana konkrétní jméno - Ježíš Kristus, Mesiáš, syn Davidův.


2. čtení
1 Kor 11,23-26
Kalich smlouvy ve slavení eucharistie a Ježíšovo prolití krve na Golgotě patří k sobě. Zvěstujeme-li Pánovu smrt, zvěstujeme Boží věrnost, která jde až ke smrti Syna. Zvěstujeme také naši víru v pevnost a spolehlivost smlouvy nové a věčné (srov. Jer 31,31), která, stvrzena Kristovou krví, je nezrušitelná. A tak paradoxně slavení eucharistie, připomínka která je vlastně zpřítomněním Kristovy smrti, je nejpevnějším bodem naděje křesťanů do budoucna.Ujištění o Boží věrnosti, které můžeme denně prožívat.


Evangelium
Jan 13,1-15
Mytí nohou, mnohde doslova v liturgii Zeleného čtvrtku znázorňované, vede k hlubokému zamyšlení nad Ježíšovým postojem k učedníkům. Takovéto mytí bylo úlohou otroka, ale vždy na začátku večeře, ne uprostřed. Ježíš, který tuto naprosto nedůstojnou práci koná, odmítá myšlenku, že by šlo o starý nebo nějaký nový očišťovací ritus, vedoucí k obřadní čistotě. A navíc umývá nohy zřejmě i Jidášovi, který už je pod vlivem zla. Zůstává tedy stále nejsrozumitelnější výzva V 14 k vzájemnému umývání, která zřejmě charakterizuje smýšlení a vzájemný postoj učedníků. Je jí třeba dát do souvislosti se známou písní o Ježíšově vyprázdnění se od božských nároků, která má charakterizovat smýšlení jeho učedníků (Flp 2,5-11).


K úvaze

Myšlenky k promluvě
Dnešní evangelium nám zanechává velmi obtížné poselství. Postoj "umyvače nohou" je doporučen všem učedníků a z těch, kterým jsou nohy myty, není vyňat nikdo, ani Jidáš. A nejde jen o slova, která byla řečena před téměř dvěma tisíci léty. Jde o Ježíšův postoj, který stále v dějinách trvá a pokračuje. Ježíš je totiž stále ochoten konat poníženou a ponižující službu - stále nás, své hříšné učedníky, živí svým tělem. A nikde si přitom nezískává záruku, že my s jeho darem budeme nakládat dobře - že ho využijeme k podobnému služebnému postoji.

Bylo by jistě laciné říkat, že se celá církev v dějinách Ježíšovu poslání vzdálila a že roli "umyvače nohou" nechce plnit. Nebyla by to pravda,a to nejen když se díváme na dílo Matky Terezy, na křesťany, pečující o bezdomovce nebo utečence, na řeholní i civilní sestry v nemocnicích, domovech důchodců a hospicech, dávajících ve své práci navíc to důležité a nepostižitelné, které vyrůstá z jejich víry. Přesto je třeba nechat Ježíšovu výzvu na sebe dopadnout bez zmírnění. Protože každý člověk má přirozený sklon k jednodušším řešením. Tedy k tomu, aby byl spíš obsluhován, než aby obsluhoval, aby spíš tvořil věci nové, než snášel věci nepříjemné, aby byl neovládán, než aby se dobrovolně nechal vést evangeliem cestou poslušnosti k Otci jako Ježíš. V dějinách si křesťané vytvořili nejrůznější triky k tomu aby věrnost Kristu tak nebolela. Každý, kdo dnes veřejně myje při liturgii druhým nohy se vystavuje otázce: "děláš to i mimo liturgii, i když nejsou velikonoce, i když se nikdo nedívá?" Je ovšem velmi snadné ukázat na to, jak si svou roli někdo druhý ulehčuje, jak je on nevěrný. Užitečnější je ale ptát se sebe sama, jak se s Ježíšovou výzvou vyrovnávám. Zvlášť jsem-li člověkem, který si třeba denně nechává Ježíšem sloužit v eucharistii, který se jí denně sytí. I když Ježíšovy velikosti nedosáhnu, mohu se na své životní cestě posunout o něco blíž k naplnění jeho výzvy. Že to znamená odložení skutečných nebo domnělých přednostních práv, která si člověk pro sebe veřejně nebo skrytě vymíní, je nabíledni. Mám pak naději, že mé slavení Ježíšovy smrti a vzkříšení,vždy znovu aktualizované v eucharistii, ve večeři Páně, bude mít v sobě pečeť pravdivosti, že to nebude z mé strany jen ušlechtilá hra.

Sesvolením převzato z knihy:
Aleš Opatrný, Stůl Slova,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství www.kna.cz