Postní doba (cyklus C)
Květná neděle (C) Lk 22,14-23,5

Pašije nejsou na první pohled radostnou zprávou - evangeliem. Přesto nás vedou k radosti ze setkání se Zmrtvýchvstalým

Dnešní neděle je vyjimečná- je postní doba a liturgická barva je červená, zpívá se Hosana. Vrcholí doba postní a my prožíváme příjezd Ježíše do Jeruzaléma. Mnozí volali: "Sláva" , ale v pátek, už za pět dní, změnili svůj pohled i srdce a volali: "Ukřižuj"! Také u nás se někdy velice rychle mění pohled a jsme schopni opustit kamaráda z osobního prospěchu, kvůli nějaké věci.

Místo evangelia se dnes čtou Pašije - ( z lat. slova passio - utrpení.) Kristus trpí pro naše hříchy a nakonec je ukřižován. Dokazuje svou lásku k nám a ukazuje, že je schopen s námi prožívat i ty největší bolesti a utrpení. To je pro nás jistota a povzbuzení do našich bolestí. Ať už je to bolest fyzická - bolení v krku, bolení zubů, hlavy, nebo bolest psychická - když nás někdo opustí, nemluví pravdu.

Pašije nejsou na první pohled radostnou zprávou - evangeliem. Přesto nás vedou k radosti ze setkání se Zmrtvýchvstalým Kristem, protože On se chce setkat nejen v bolesti, ale dovést k radosti a naději. Neboť skrze jeho kříž každá přijatá a obětovaná bolest má smysl a naplnění v Něm a vede k radosti věčné.

Autor: Forbelský Antonín

Témata: Květná neděle (Velikonoce) Velikonoce kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

16. 11. 2025, 9. 11. 2025

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.