Postní doba (cyklus C)
Květná neděle (C) Lk 22,14-23,5

Pašije nejsou na první pohled radostnou zprávou - evangeliem. Přesto nás vedou k radosti ze setkání se Zmrtvýchvstalým

Dnešní neděle je vyjimečná- je postní doba a liturgická barva je červená, zpívá se Hosana. Vrcholí doba postní a my prožíváme příjezd Ježíše do Jeruzaléma. Mnozí volali: "Sláva" , ale v pátek, už za pět dní, změnili svůj pohled i srdce a volali: "Ukřižuj"! Také u nás se někdy velice rychle mění pohled a jsme schopni opustit kamaráda z osobního prospěchu, kvůli nějaké věci.

Místo evangelia se dnes čtou Pašije - ( z lat. slova passio - utrpení.) Kristus trpí pro naše hříchy a nakonec je ukřižován. Dokazuje svou lásku k nám a ukazuje, že je schopen s námi prožívat i ty největší bolesti a utrpení. To je pro nás jistota a povzbuzení do našich bolestí. Ať už je to bolest fyzická - bolení v krku, bolení zubů, hlavy, nebo bolest psychická - když nás někdo opustí, nemluví pravdu.

Pašije nejsou na první pohled radostnou zprávou - evangeliem. Přesto nás vedou k radosti ze setkání se Zmrtvýchvstalým Kristem, protože On se chce setkat nejen v bolesti, ale dovést k radosti a naději. Neboť skrze jeho kříž každá přijatá a obětovaná bolest má smysl a naplnění v Něm a vede k radosti věčné.

Autor: Forbelský Antonín

Témata: Květná neděle (Velikonoce) Velikonoce kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

27. 9. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.