Postní doba (cyklus C)
Květná neděle C / Petr Šabaka - Hříšník má mít naději

Hříšník má mít naději

Promluva 5. neděle postní C

„Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte. Hle, činím něco docela nového a už to raší“ (Iz 43,18-19a).

Pro službu kazatele se občas inspiruji komentáři italského kardinála Gianfanca Ravasiho. Ten píše: „Postní období její jen o zkroušenosti, není jen vybavením si hříchu, který děsí a pokořuje člověka, není jen ničením hanebné minulosti, ale je také a především radostnou nadějí na osvobození, odpuštění, je zřídlem pokoje, je tíhnutím vstříc jiné budoucnosti.“

Každý náš vnitřní exodus je pomalu ale jistě spřádán. Marnotratník musí rozházet otcovo bohatství, musí se snížit k nejodpornější práci (viděno očima židů) a pást vepře, musí dostat hlad a pokukovat po šlichtě, kterou by nikdy do úst nepřijal. A musí dokonce jít dlouhou cestu z té daleké země s pocitem viny, než se přesvědčí, že svého otce vlastně vůbec neznal.

A co ona cizoložná žena dnešního evangelijního úryvku? Dobrodružný románek se proměnil v past, nenašla lásku, ale strach z prozrazení. Hledala slast milování, nalezla však soud a očekávání letícího kamení, které ji vezme dech života, který přeci chtěla sdílet s mužem.

A co ti, kteří ženu přivlekli před Ježíše a měli jasno, jak se to má se spravedlností nejen lidskou, ale i Boží? Jejich exodus začíná upuštěním kamene. Jak dlouho bude trvat, než se hořce rozpláčou a budou prosit o dotek Božího milosrdenství a oživení jejich kamenného srdce.

V jedné písničce od Roberta Křesťana se zpívá: „Chtěl bych si být jist, zda znám tu hranici, kdy jsme bílý list, a kdy jsme viníci…“ Rád bych dodal trpělivost, odvahu a naději všem, kterým jejich život není jedno, kteří by rádi na sobě pracovali, aby se nebáli ani svého života, který může být všelijaký, aby ho svěřovali tomu, který „razí cestu mořem, dravými vodami stezku, jenž přivádí vozbu i koně, vojsko a válečnou moc i dokáže, že pospolu lehnou a nepovstanou, dohořeli, zhasli jako knot“ (Iz 43,16-17). Zkrátka aby uzavřeli spojenectví s Bohem, který je silnější než jakýkoli nepřítel. Aby se jako apoštol Pavel vrhali dychtivě Bohu do náruče. Bůh pomůže uspořádat komplikovaný život, rozmotat klidně i gordické uzly zašmodrchaných vztahů, nalézt smysl v nesmyslnostech jednání.

Jestli v někom z nás zanechalo naslouchání Božímu slovu odezvu, jestli jsme zaslechli jeho ozvěnu i v těchto slovech, ve chvíli ticha se hned modleme, oslovme Boha, vykřičme mu ve skrytu svého srdce svou prosbu.

Autor: Šabaka Petr

Témata: Hřích Milosrdenství Bůh Naděje soud zpytování svědomí, sebereflexe, sebekritika kázání, homilie ochrana překážky, těžkosti, krize, protivenství slabost

Mediálně spolupracujeme: Katolická charismatická konference - Konference charis.
Akce je určená i pro rodiny s dětmi...

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 66,10-14c; Žalm Žl 66,1-3a.4-5.6-7a.16+20; Gal 6,14-18
Lk 10,1-12.17-20

Ježíš nedává učedníkům seznam věcí, které si mají zabalit s sebou, když jdou na misii. Co jsou ty zásadní skutečnosti, které misionáři potřebují pro svoji práci? Nezamluvit svůj úkol (pozdravovat se s kdekým), nést pokoj a nikoli prokletí, být pokorní a nevybíraví nejen v jídle, ale i v tom, kdo nám přišel do cesty. Úkolem je přinést Boží království, nikoli poučky, úkoly či strach z Boha. A přestože byli učedníci nezkušení, přineslo jejich počínání ovoce. Možná právě toto je zásadní: Tak často se bojíme mluvit o své víře! Když se ale s pokorou a odevzdaností pustíme do díla, zjistíme, že jde o Bohem požehnanou a skvělou zkušenost, a to i přes nástrahy Zla.