Opatrný Aleš | Sekce: Kázání

Vánoce (cyklus A)
Narození Páně - 3. Za svítání - A / Stůl slova - Aleš Opatrný

Narození Páně - 3. Za svítání - A

Rozbor textu

1. čtení
Iz 62,11-12
Poníženému lidu v babylonském zajetí byla vrácena čest. Nebyla ale dobyta válečnou výpravou, jak bývalo tehdy zvykem. Byla darována Boží slitovností, a tak byla vlastně cestou k pokoře, ale současně i k povzbuzení a růstu sebevědomí: Bůh sám se ujal svého nevěrného lidu a dělá to i nadále.


2. čtení
Tit 3,4-7
Tento úryvek je víc svatodušní než vánoční. Ukazuje totiž Ducha svatého jako suverénního činitele spásy v životě těch, které Ježíš vykoupil. Duch byl na vykupované vylit, Duch obnovuje člověka, Duch vede k věčnému, tedy lidskou mocí neporušitelnému dědictví. To vše jsou stále platné a probíhající projevy Boží dobroty.


Evangelium
Lk 2,15-20
Evangelium nemluví nikdy a nikde o velkých Božích tajemstvích ani složitě, ani záměrně tajemně, ani bombasticky. Sděluje je příběhem, který má ovšem svou prakticky nevyčerpatelnou hloubku. Takový příběh je vyprávěn i o Ježíšově narození. Nikoliv náhodou říká evangelista, že ti, kdo zvěst slyšeli, se podivili. Neslyšeli totiž nic běžného, samozřejmého a obyčejného. A nikoliv náhodou je zde zmínka o Mariině postoji. Srdce je to pravé a jediné místo pro uložení podivuhodných Božích zvěstí a rozvažování je cesta, která vede k porozumění.


K úvaze



Myšlenky k promluvě
Narození Ježíše není jen počátkem života Mesiáše. Je to počátek podivuhodných věcí, které se staly v náš prospěch. Není to jen cesta vyučování, zázraků, napomínání, vítězných půtek s odpůrci, která je korunována smrtí a vzkříšením. Je to také vylití Ducha. Od Ježíšovy doby začíná nová možnost pro člověka: žít vědomě z Ducha Božího, který byl Ježíšovým učedníkům slíben a který je na ně vyléván. Je to v dějinách vidět? Ano i ne. Není to vidět v intenzitě, která by byla žádoucí, kterou by lidstvo i církev potřebovali. Ale je to možné, stále je to možné. V každé generaci, u každého člověka. A stále se nacházejí lidé, kteří toho využijí, kteří se Duchu otevírají a žijí z něho.

Není to právě obvyklé uvažovat o Vánocích o Duchu svatém. Ale svou logiku to má. Ježíš přišel, aby nás vykoupil. Jeho spása není ovšem jen dar, který se týká věčnosti, který přijde ke cti až po smrti. Spása se týká člověka teď a týká se také života tohoto, dnešního světa. Je tedy třeba, aby se smysl Ježíšova narození v nás naplňoval. Tím, že mu uvěříme, že ho přijmeme. Tím, že budeme žít z jeho odpuštění. Tím, že v Ježíši zemřeme. Ale v neposlední řadě také tím, že budeme žít z jeho Ducha. Je to největší dar Kristův pro život jeho učedníků na této zemi. Kdyby nebyl využit, kdybychom ho nechápali, byla by naše oslava Ježíšova narození podivná, možná pokrytecká, v každém případě nedostatečná.