Šabaka Petr | Sekce: Kázání
Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Památka sv. Prokopa 4. 7. / Petr Šabaka
Plody lásky svatého Prokopa
Promluva na památku svatého Prokopa – 4. 7.
„Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje“ (Ef 4,1-3).
Apoštol Pavel pak v následujících verších ukazuje rozmanitost povolání a současně jejich jediný účel – jednota, harmonie, homeostáza organizmu Těla Kristova.
Stať z legendy Ze života svatého Prokopa, vybraná jako druhé čtení Denní modlitby církve nám představuje světce jako někoho, kdo je „zakotven na pevném základě ctností a zajištěn svou trvalou vynikající pokorou a láskou, byl tak radostný a plný vlídné dobroty, že ho ti, kdo mu byli poddáni, více milovali, než se ho obávali.“
Svatý Prokop porozuměl způsobu života, jaký od nás chce Bůh. Sjednotil s ním svůj život, podřídil mu své vášně, otevřel se jeho Duchu, který ho naplnil vrchovatě láskou. O plodech této božské ctnosti, která je podle učení katechismu „formou ctností“ (KKC 1827), víme, že jsou „radost, pokoj a milosrdenství; láska vyžaduje (také) velkodušnost a bratrské napomínání; láska je vlídností; vzbuzuje vzájemnost, projevuje se nezištností a štědrostí; je přátelstvím a společenstvím“ (KKC 1829).
Jsme svědky symbolického mostu mezi životem svatého Prokopa a dnešním učením magisteria. Čas běží, kulisy a kostýmy se mění, ale Bůh je stálý a ten, kdo mu přináší stejné plody. Svatý Prokop nám může být blízký, i nás příkladem svého života povzbuzuje, abychom dovolili Bohu naplnit nás svou láskou, stát se také svatými.
