Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Stůl slova - Aleš Opatrný

Slavnost Narození Páně /v noci/

Rozbor textu

1. čtení
Iz 9,1-3.5-6
Mnohokrát byla situace v Izraeli pouhou temnotou. Tak i v r. 730 před Kristem, odkud je náš text. Prorok ale vidí, že Bůh dává do této temnoty světlo: prvním zábleskem bylo narození královského syna (viz Iz 7,14). My vidíme vrcholné naplnění těchto slov v narození Ježíše, ale nejen před dvěma tisíciletími, ale i v dnešních dnech, kdy vstupuje Ježíš Kristus - světlo, do našich životů.

2. čtení
Tit 2,11-14
Je to ve vánoční liturgii nejvíce moralizující text. Nicméně nesmí být chápán jen jako moralita. Bylo by škoda, kdyby zapadly tři důležité motivy: Boží dobrota (která je tu ale uváděna jako podklad a důvod morálních nároků, což samo stojí za úvahu), vydanost Ježíše za nás a jeho druhý příchod. Poslední dva prvky ostatně nemají chybět v žádném pohledu na Ježíše.

Evangelium
Lk 2,1-14
Perikopa může svádět k neplodnému historizování, k dokazování, jak je evangelium historicky dokazatelné. Poukaz na konkrétní historická fakta svůj význam v textu ovšem má: Ježíšův příchod nepatří do pohádkového "bylo - nebylo", nebo "za dávných a dávných časů", ale do jisté, Bohem chtěné chvíle lidských dějin. Centrem textu je zvěstování andělů pastýřům. Ale slova "Spasitel" (srozumitelné tehdy Řekům) "Kristus" (srozumitelné Židům), Pán (srozumitelné tehdy všem), vyžadují dnes "převod" do myšlenkových kategorií a výrazu dnešních lidí. Samy o sobě jim ve svém pravém významu blízké nejsou.

K úvaze

Myšlenky k promluvě
Představte si, že se sejdete k dárkům, ke stromečku, a zhasne světlo. A bude i tmavá noc, takže nebudete vidět ani od měsíčního světla, nebudete mít svíčku, baterku, nic. Co se stane? Nejdřív to přinese výhody. Nikdo nepozná, čí je který dárek, a tak si někdo polepší, někdo na to doplatí. Neuvidí, a tak si nasadí ponožku místo čepice, vodku bude považovat za mazání na revma a tak dále. A pak se může stát, že si lidé na tu tmu zvyknou. Nebudou už o světlo stát, protože ve světle je všechno vidět takové, jaké to je, kdežto ve tmě a šeru se uplatní i lež a polopravda...

Proč to říkám? Protože Izaiáš říká, že lid, který chodí ve tmě, vidí veliké světlo. A křesťané v tomto světle od počátku poznávali Krista. Ti, kdo milují tmu, se od tohoto světla odvraceli a odvracejí. Ti, kdo světlo nepoznali, ti ho celkem nehledají. A co my? Máme-li rádi tmu, odpovězme si, proč. A pokud jsme přišli ke světlu, máme důvod k veliké radosti. Před dvěma tisíci lety se v Betlémě narodil Spasitel, Kristus Pán. Světlo světa. Světlo našeho života. Mnozí lidé už dva tisíce let v tomto světle chodili. My v něm chodíme také a jsme rádi, že ozařuje náš život. A víme, že toto světlo nezhasne, protože už nepodléhá ani lidské moci, ani smrti. Ježíš umřel a vstal z mrtvých. A každý, kdo v něho věří, není souzen, ale přechází ze smrti do života. Kdo je tedy ubohý? Ten, kdo má světlo, nebo ten, který sedí ve tmě? Přejme si navzájem, aby toto pravé světlo vzešlo v životech nás všech.

Autor: Aleš Opatrný

Témata: kázání, homilie