Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Václava sv. 28. 9. / Petr Šabaka

Když šlehne oheň nenávisti

Promluva na Slavnost sv. Václava – 28. 9.

„Následování Ježíše zahrnuje přijetí každodenních nedostatků a utrpení, a dokonce ochota k oběti života pro lásku k Ježíši“ (s. 177). Už jednou jsem uvažoval nad tím, že nám ze vztahu k nějakému člověku nezbudou sotva trosky. Zmizí počáteční poznávání plné exotiky, obdiv, radost ze spolupráce, kreativita či dynamika vztahu, a po prozření charakterových vad smísených se zraněními zůstává rutina, zvyk, všednost, fádnost a nedej Bůh se vše obrátí v nechuť, nezájem, nenávist. Až do tohoto bodu je jedno, zda jsme věřící či ne. Také je jedno, zda se jedná o vztah mezi manželi, rodiči a dětmi, příbuzenstvem, spolužáky, kamarády „z vojny“, bratry Václavem a Boleslavem…

Mezi posledními jmenovanými mohla růst vzájemná antipatie, nesnášenlivost. Václav se klidně mohl mnohokrát zpovídat ze své nelibosti k Boleslavovu světáctví, požitkářství, jednoduchosti, neomalenosti, hrubosti. Boleslavovi klidně mohlo vadit Václavovo „pánbíčkování“, jeho nezasloužená sourozenecká nadřazenost (Václav byl totiž starší). Vždyť jsou známé ony sourozenecké etudy.

Oheň nenávisti a závisti může dlouho doutnat, roky jen občas ucítíme jeho dým, až jednou vyšlehne se vší prudkostí. V případě Václava a Boleslava tomu bylo onoho rána ve Staré Boleslavi u dveří chrámu. Stanuli proti sobě, Boleslav tasil meč a udeřil…

Oba bratři měli možnost druhého zabít, ale jen jeden svůj úmysl uskutečnil. Václav se uchýlil k jinému způsobu jednání: odpustil. Proč? Třebas nemusel v tu chvíli mít jiný důvod než z lásky ke Kristu. Boleslavovi pak trvalo řadu let, než svou vinu přiznal, vyznal, litoval a umřel smířen se svou obětí – svým rodným bratrem.

Máme tedy vzory, můžeme se z jejich vztahu poučit, doutnajícím ohňům nenávisti předcházet. Aspoň mezi námi křesťany. Pro lásku Kristovu, smiřme se, přijměme svou rozmanitost, která může povrchnímu pozorovateli připadat leckdy naprosto protichůdná.

Autor: Šabaka Petr

Témata: kázání, homilie Osobnosti, světci, svatí všední den, každodenní, život vztahy, přátelství

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

11. 10. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 5,1-7; Žalm Žl 80, 9+12.13-14.15-16.19-20; Flp 4,6-9
Mt 21,33-43

Výstraha, obsažená v tomto evangelním úryvku, je skutečně vážná. Stát se před Bohem zbytečným, tím, kdo zcela selhal ve svém úkolu, je už samo o sobě velkým odsouzením. To ale není jediné poselství těchto závažných slov. Ukazují totiž, že Bůh si nenechá své dílo zničit lidskou nechápavostí a nespolehlivostí. Jestliže jedna skupina lidí nenaplní důležitý Boží úkol, Bůh si vyhledá jiné. Ale svůj dobrý plán ve prospěch lidstva neodvolá a nenechá ho padnout. Boží vynalézavost v uskutečňování dobra je obdivuhodná. Je to velká útěcha tváří v tvář lidským selháváním, která se neděla jen v době Ježíšově, ale která provázejí celé dějiny křesťanství.