Šabaka Petr | Sekce: Kázání
Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Václava sv. 28. 9. / Petr Šabaka
Když šlehne oheň nenávisti
Promluva na Slavnost sv. Václava – 28. 9.
„Následování Ježíše zahrnuje přijetí každodenních nedostatků a utrpení, a dokonce ochota k oběti života pro lásku k Ježíši“ (s. 177). Už jednou jsem uvažoval nad tím, že nám ze vztahu k nějakému člověku nezbudou sotva trosky. Zmizí počáteční poznávání plné exotiky, obdiv, radost ze spolupráce, kreativita či dynamika vztahu, a po prozření charakterových vad smísených se zraněními zůstává rutina, zvyk, všednost, fádnost a nedej Bůh se vše obrátí v nechuť, nezájem, nenávist. Až do tohoto bodu je jedno, zda jsme věřící či ne. Také je jedno, zda se jedná o vztah mezi manželi, rodiči a dětmi, příbuzenstvem, spolužáky, kamarády „z vojny“, bratry Václavem a Boleslavem…
Mezi posledními jmenovanými mohla růst vzájemná antipatie, nesnášenlivost. Václav se klidně mohl mnohokrát zpovídat ze své nelibosti k Boleslavovu světáctví, požitkářství, jednoduchosti, neomalenosti, hrubosti. Boleslavovi klidně mohlo vadit Václavovo „pánbíčkování“, jeho nezasloužená sourozenecká nadřazenost (Václav byl totiž starší). Vždyť jsou známé ony sourozenecké etudy.
Oheň nenávisti a závisti může dlouho doutnat, roky jen občas ucítíme jeho dým, až jednou vyšlehne se vší prudkostí. V případě Václava a Boleslava tomu bylo onoho rána ve Staré Boleslavi u dveří chrámu. Stanuli proti sobě, Boleslav tasil meč a udeřil…
Oba bratři měli možnost druhého zabít, ale jen jeden svůj úmysl uskutečnil. Václav se uchýlil k jinému způsobu jednání: odpustil. Proč? Třebas nemusel v tu chvíli mít jiný důvod než z lásky ke Kristu. Boleslavovi pak trvalo řadu let, než svou vinu přiznal, vyznal, litoval a umřel smířen se svou obětí – svým rodným bratrem.
Máme tedy vzory, můžeme se z jejich vztahu poučit, doutnajícím ohňům nenávisti předcházet. Aspoň mezi námi křesťany. Pro lásku Kristovu, smiřme se, přijměme svou rozmanitost, která může povrchnímu pozorovateli připadat leckdy naprosto protichůdná.
