Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Slavnost svatého Václava 28. 9. / Petr Šabaka

Když šlehne oheň nenávisti

Promluva na Slavnost sv. Václava – 28. 9.

„Následování Ježíše zahrnuje přijetí každodenních nedostatků a utrpení, a dokonce ochota k oběti života pro lásku k Ježíši“ (s. 177). Už jednou jsem uvažoval nad tím, že nám ze vztahu k nějakému člověku nezbudou sotva trosky. Zmizí počáteční poznávání plné exotiky, obdiv, radost ze spolupráce, kreativita či dynamika vztahu, a po prozření charakterových vad smísených se zraněními zůstává rutina, zvyk, všednost, fádnost a nedej Bůh se vše obrátí v nechuť, nezájem, nenávist. Až do tohoto bodu je jedno, zda jsme věřící či ne. Také je jedno, zda se jedná o vztah mezi manželi, rodiči a dětmi, příbuzenstvem, spolužáky, kamarády „z vojny“, bratry Václavem a Boleslavem…

Mezi posledními jmenovanými mohla růst vzájemná antipatie, nesnášenlivost. Václav se klidně mohl mnohokrát zpovídat ze své nelibosti k Boleslavovu světáctví, požitkářství, jednoduchosti, neomalenosti, hrubosti. Boleslavovi klidně mohlo vadit Václavovo „pánbíčkování“, jeho nezasloužená sourozenecká nadřazenost (Václav byl totiž starší). Vždyť jsou známé ony sourozenecké etudy.

Oheň nenávisti a závisti může dlouho doutnat, roky jen občas ucítíme jeho dým, až jednou vyšlehne se vší prudkostí. V případě Václava a Boleslava tomu bylo onoho rána ve Staré Boleslavi u dveří chrámu. Stanuli proti sobě, Boleslav tasil meč a udeřil…

Oba bratři měli možnost druhého zabít, ale jen jeden svůj úmysl uskutečnil. Václav se uchýlil k jinému způsobu jednání: odpustil. Proč? Třebas nemusel v tu chvíli mít jiný důvod než z lásky ke Kristu. Boleslavovi pak trvalo řadu let, než svou vinu přiznal, vyznal, litoval a umřel smířen se svou obětí – svým rodným bratrem.

Máme tedy vzory, můžeme se z jejich vztahu poučit, doutnajícím ohňům nenávisti předcházet. Aspoň mezi námi křesťany. Pro lásku Kristovu, smiřme se, přijměme svou rozmanitost, která může povrchnímu pozorovateli připadat leckdy naprosto protichůdná.

Autor: Šabaka Petr

Témata: kázání, homilie Osobnosti, světci, svatí všední den, každodenní, život vztahy, přátelství

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 1. 2026, 18. 1. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 49,3.5-6; Žalm Žl 40,2+4ab.7-8a.8b-9.10; 1 Kor 1,1-3
Jan 1,29-34

Pro evangelia, pro Jana Křtitele, pro celou řadu světců je Ježíš bez diskuse postavou jedinečnou s neopakovatelným významem. Křesťan by mohl celkem samozřejmě přitakat, že je to tak i u něho. Nemusí to ale být tak snadné. Je-li Ježíš opravdu tím nejdůležitějším, je-li pro křesťana skutečně „Mistr a Pán“, potom bude křesťan vždy za ním. Menší než on, v mnohém na něho odkázaný. To se mentalitě emancipovaného člověka může příčit. Chce být sám pánem všeho. Velikost Jana Křtitele, který není zdaleka bezvýznamný, ale vždy je tím, kdo je nesrovnatelně menší než Ježíš, nám může dodat odvahy. Lze být velkým s Ježíšem. Bylo by ale trapné chtít být velkým proti Ježíšovi.