1. Ježíšovo utrpení a výslech před veleradou

Golgotský kříž je historicky absolutně jistý. Nápis na kříži zdůvodňuje, proč k něčemu takovému došlo: "Jesus Nazarenus rex iudaeorum". Rozhodující rozsudek smrti vynesl římský prefekt Pontius Pilatus, protože Židé neměli ius gladii. Podle evangelijních zpráv však formálnímu procesu před Pilátem předcházel výslech před židovským úřadem, synedriem; při tomto výslechu bylo zjištěno, že je hoden smrti (Mk 14,55-64; Mt 26,59-66; L 22,66-71). Těchto Markových deset veršů, které se objevují v pozměněné formě rovněž u Lukáše, budilo podezření v exegetech, kteří vycházeli z úvahy, že zprávy o utrpení mají zcela obecnou tendenci zprostit viny Piláta a obvinit židovské úřady. Tento výslech Ježíše před synedriem, který zavinil historické trápení Židů ve státech s křesťanskými panovníky, byl některým exegetům tak nepříjemný, že ho chtěli odbýt jako text, vytvořený obcí. Odvolávali se na to, že přitom nebyl žádný ze svědků rané křesťanské víry a že tedy šlo výlučně o zdůraznění odpovědnosti, kterou za Ježíšovo utrpení nese židovský úřad "velerada", která reprezentovala Židy.

Proti tomu je třeba konstatovat, že jak stavba tak i slovní znění na rozhodujících místech těchto 10 veršů naprosto odpovídají náboženským představám Židů v Ježíšově době a nemohly by být formulovány více židovsky.

Podle Mk 14,57-59; Mt 26,60.61 vystoupili proti Ježíšovi svědkové, kteří vypovídali o tom, jak měl Ježíš říci, že zničí tento chrám, udělaný lidskýma rukama, a že ve třech dnech vystaví jiný, lidskýma rukama neudělaný. Tato výtka vycházela z Ježíšova "školení" v chrámě, které eufemisticky označujeme jako "vyčistění chrámu" (Mk 11,15-19; Mt21,12n; L 19,45-48). Velmi pravděpodobně bylo také toto Ježíšovo provokativní vystoupení v chrámě důvodem, proč byl zatčen chrámovým úřadem. Musíme vzít v úvahu, že v této době existovala mezi Židy opozice, která neměla nic společného se synedriem a která se domnívala, že jeruzalémský chrám je znesvěcen nehodnými kněžími do té míry, že musí být nahrazen novým, očištěným chrámem, který sestoupí z nebe (Henoch 90,28n). Také v Knize jubilejí 1,27 nacházíme zmínku o očekávání takové nové svatyně: "Zapiš to pro Mojžíše od počátku stvoření až do té doby, kdy bude mezi nimi postavena má svatyně navěky." Ježíšovo "školení" v chrámě bylo tedy propojeno s těmito představami o nové, nebeské svatyni, které byly rozšířeny mimo jiné také mezi kumránskými esény (srov. 10,E,f). Také formulace "ve třech dnech" hovoří ve prospěch domněnky, že v určitých kruzích bylo Ježíšovo vystoupení propojeno s nastávajícím zřízením nového, nebeského chrámu, neboť tři dny byly v Ježíšově době podle židovského očekávání termínem pro podivuhodný Boží zásah (např. Gn r 56,1 ke Gn 22,4). Formulace "třetího dne vstal z mrtvých" je reflexí téže představy o Božím spásném působení. Obvinění, vytýkající zničení chrámu, by nemohlo být formulováno více židovsky. Potvrzuje to, že přece jen existovali svědkové, kteří mohli první obec informovat o tom, co se dělo při výslechu Ježíše před synedriem. Zdá se tedy, že zde přece jen jde o autentické doslovné znění obžaloby proti Ježíšovi. Protože však Ježíš ve skutečnosti nesdílel představy opozice, která byla kritická vůči chrámu a nacházela se mimo synedrium, nemohl vyslýchající velekněz dospět k cíli na základě těchto svědeckých výpovědí a musel jasně a srozumitelně položit otázku ohledně mesiáše.

Veleknězova otázka ohledně mesiáše je formulována tak, že nepřipadá v úvahu, aby ji vytvořila obec. Může zde jít pouze o přesnou reprodukci ipsissima vox velekněze. Podle Mk 14,61 otázka zněla: "Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?" Bylo by naprosto zmýlené pomýšlet zde na křesťanskou představu o Ježíšovi jako synu Božím ve smyslu vyprávění o dětství u Matouše a Lukáše. Zde jde o židovskou představu, podle které má být každý Davidovec, tedy i mesiánský syn Davidův, adoptivním synem izraelského Boha smlouvy (např. 2 S 7,12-16; 1 Pa 17,11-14; Ž 2,2; 4QFlorilegium). Také označení Boha "Požehnaný" je typicky židovské. "Eulogetos" je překladem hebrejského" habbaruch hu ", formule, která pak byla později převážně rozšířena do podoby "hakkadoš baruch hu" (Svatý, budiž požehnán). Označení Boha "požehnaný" (eulogetos) neproniklo do křesťanské náboženské terminologie, ale zůstalo typické pro náboženskou slovní zásobu Židů. Vzhledem k těmto skutečnostem se zdá naprosto absurdní domnívat se, že jde o text, vytvořený obcí.

Ovšem Ježíšova odpověď, která se skládá z kombinace citátů Ž 110,1 a Da 7,13, může být raně křesťanským porozuměním Ježíšově odpovědi veleknězi, protože zrcadlí dva podstatné prvky raněkřesťanské teologie: představu o vyvýšení a očekávání parusie.

K motivování křesťanského odporu vůči Židům nelze zneužít ani domněnky, že by se při Ježíšově umučení skutečně ujalo iniciativy židovské synedrium. Velekněz a spolu s ním přítomní členové synedria jednali důsledně podle svých náboženských představ. Ježíšova nauka a především Ježíšova činnost na veřejnosti neodpovídaly biblickým představám o mesiáši. Mesiáš měl vládnout a ustanovit řád, nikoli trpět jako Boží služebník ve smyslu Iz 52, 13-53,12, který usmiřuje viny jiných lidí. Od davidovského mesiáše se očekávalo, že nebude trpět, ale také zvěst o vzkříšení odporovala podstatě židovských náboženských představ. Vzkříšení mělo být obecným jevem na konci dnů, nemělo se předem uskutečnit na jednotlivci, ani na mesiáši. Členové synedria, kteří pak Ježíše vydali Pilátovu místodržitelskému soudu, jednali naprosto v souladu se svými náboženskými představami a nemohli přitom mít špatné svědomí. Proto se celá rabínská literatura nezmiňuje o Pilátovi. Odsouzení Ježíše je výlučně dílem vlastní vrchnosti, která prohlédla jeho falešný nárok na mesianitu a odmítla ho. Jinými slovy: Členové synedria odsoudili Ježíše s vědomím vlastní odpovědnosti a s dobrým svědomím.

Pro nás křesťany z toho plyne, že může být pouze záležitostí víry vyznávat v ukřižovaném a vzkříšeném Pánu "Krista", jehož vzkříšením začal nový rozměr dějin spásy. Výstižně to formuloval Pavel v 1 K 1,22.23: ,,židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro pohany bláznovství."