Rejstřík témat

Vyhledávání podle kombinace klíčových slov

# A B C Č D Ď E F G H CH I J K L M N Ň O P Q R Ř S Š T Ť U V W X Y Z Ž

identita

viz ego - já, jedinečnost, originál, jméno

Krize mužství? (Články) Proč se dnes tak mluví o krizi mužských vzorů? Co je příčinou? To je dlouhodobý proces, který se táhne od počátku průmyslové revoluce. Předtím synové trávili podstatnou část života po boku svých…
Co ne/znamená ´Osobní povolání´ (Články) Když se řekne osobní povolání, co se nám vybaví? Většinou si lidé představí, že „ten dělá to a ten zas tohle“, jak se zpívá v jedné písničce. Prostě každý děláme něco, takže každý máme…
Já jsem ten, (Citát) koho miluje Kristus
Nejsem přece vepř (Články) Návrat „marnotratného“ syna se začne odehrávat ve chvíli, když se přistihl, jak si přeje, aby s ním zacházeli alespoň jako s jedním z prasat. Ale tehdy si uvědomil, že přece…
O člověku - Ecce homo–rám obrazu z války (Tematické texty) Během války našel jeden voják na bojištích Francie rozbitý rám, který kdysi obsahoval obraz Ježíše. Obraz byl pryč, ale na rámu stále ještě zůstala slova Ecce homo...
Abychom pochopili, kým nyní jsme, (Citát) musíme se nejdříve vrátit do ráje.
r. 2019 VÉST DĚTI K TOMU, KÝM OPRAVDU JSOU / plakátek na nástěnku (Tematické texty) VÉST DĚTI K TOMU, KÝM OPRAVDU JSOU
Zrcadlo, sklo a trochu stříbra (Tematické texty) „Rabíne, co si myslíš o penězích?“ ptal se jeden mladík učitele.

Sekce: Rejstřík témat

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.