Největším paradoxem současné institucionální církve je to, že se stala nástrojem byrokratické moci a morální manipulace. Kristus evangelií byl ten, kdo sedal ke stolu s hříšníky, celníky a lidmi na okraji společnosti. Jeho láska byla léčivým pramenem, nikoli odměnou za bezchybné chování. Namísto toho mnozí z nás zakusili, že se církev s naprostou vážností a dogmatickou přísností pasovala do role absolutního morálního arbitra, který rozhoduje o tom, kdo je hoden přijetí a kdo ne.
Maska svatosti definitivně spadla ve chvíli, kdy se hniloba projevila přímo v srdci domácí církve. Nedávný šokující zásah policistů z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) přímo v sídle Pražského arcibiskupství ukazuje, že… (Z ohlasů našich čtenářů)
Celý text dotazu a odpovědi si můžete přečíst zde.
