"Je dobře se se smrtí spřátelit, než se ona začne chtít přátelit s námi. Než po nás zbude jen prázdná a unavená skořápka," říká biolog a filosof Stanislav Komárek. Máme mluvit a diskutovat o smrti a umírání? Je toto téma v Česku tabu? Pro Hospodářské noviny (HN) odpovídají osobnosti veřejného života.

Hospicové občanské sdružení Cesta domů spustilo kampaň Nebojme se zbytečně, která má připomínat, že umírání je přirozenou součástí života. Spot a další informační materiály se objevují v řadě médií. Cesta domů patří k hospicovým organizacím, které usilují o lepší péči o umírající a zvyšování povědomí o smrti a umírání v Česku. Hospodářské noviny oslovili osobnosti veřejného života s několika otázkami a prosbou, zda by k tématu nanapsaly krátký příspěvek. Na smrt se díváme denně na obrazovkách, ale o té skutečné, naší, možná tolik nemluvíme a raději na ni ani nemyslíme. Je to opravdu tak, je v Česku umírání tabu? Pokud ano, jak jej prolamovat? A máme to vůbec dělat?

Do ankety HN odpověděli:

Jan Sokol: Jako pohled do slunce

Radkin Honzák: Daň za neodžité smutky

Markéta Hejkalová: Myslet na život, ne na smrt

Stanislav Komárek: Mrtví konzumovat nemohou

Leoš Heger: Zákony myšlení lidí nezmění

Jiřina Šiklová: Umírání už v Česku není tabu

Daniel Kvasnička: I umírání je život

Tomáš Vrba: Právo na důstojné umírání

Václav Hampl: Prevence zmaru

Ondřej Černý: Kvalitně žít, kvalitně zemřít

Celý článek s odpověďmi naleznete zde na webu HN

Do diskuse se můžete zapojit také.