Zamyšlení pražského arcibiskupa inspirované událostmi 11. 9. 2001

Všichni si pamatujeme na okamžiky, které otřásly celým světem – jako bylo 11. září. Když stojíme tváří v tvář nepochopitelnému zlu nebo lidskému utrpení, často v sobě máme panickou potřebu věci okamžitě vyřešit, vysvětlit nebo utěšovat druhé větami typu „to bude dobré“. Jenže co když jsou tato slova ve skutečnosti jen naší vlastní obranou před strachem podívat se pravdě do očí? V dnešním videu se zamýšlím nad tím, co to vlastně znamená být opravdovým tvůrcem pokoje. Od hrdinů, kteří při katastrofách běží přímo do epicentra neštěstí, přes paní učitelku, která bez zaváhání sbírá na náledí vysypaný nákup, až po obdivuhodný personál v hospicích. Někdy je totiž tou největší pomocí a vlastně i odvahou schopnost zastavit se, odložit vlastní logiku a prostě s druhým člověkem jen být – třeba i v úplném mlčení.