Zamyšlení pražského arcibiskupa o odvaze k pravdě a odpuštění

Může se paměť minulosti proměnit v modlitbu namísto nenávisti? Tento díl Arcibiskupského chlebíčku vás provede trasou, která v sobě nese hluboké šrámy historie, ale dnes spojuje lidi bez rozdílu národnosti či vyznání.

Jak vypadá příprava na pochod a proč je lepší vyměnit kleriku za civil? Vzpomínku na kapucína Maxmiliana Hilberta i setkání s panem Urbanem, jehož tatínek byl po válce v Postoloprtech zavražděn. Závěrečné kázání v Žatci o tom, že smíření nepotřebuje zapomnění, ale odvahu k pravdě a odpuštění: „Čisté srdce není srdce bez paměti, ale srdce, které je očištěno slzami lítosti a hojivým dotekem odpuštění. Není to srdce, které by říkalo: zapomeňme, nevracejme se k tomu. Čisté srdce se nebojí pravdy, protože ví, že poslední slovo nemá vina, ale milosrdenství.“