6.10.2019, 0:00

Panna Maria Růžencová

Dne 7. 10. se slaví památka Panny Marie Růžencové.

Modlitba růžence je osvědčenou a nejznámější modlitbou k Panně Marii.

Tato modlitba se ve své dnešní podobě šířila po roce 1400 především zásluhou dominikánů. Lze se ji modlit individuálně nebo společně. Spočívá v opakování andělského pozdravení („zdrávasu“) a v rozjímání o událostech z Ježíšova života.

Definitivní podobu růžence stanovil v roce 1569 papež Pius V., který zavedl svátek Panny Marie Růžencové. Slavení této liturgické památky bylo zavedeno v roce 1572 jako vzpomínka na vítězství nad Turky v námořní bitvě u Lepanta, která proběhla 7. října 1571. V bitvě bylo úplně poraženo obrovské a „nepřemožitelné“ turecké loďstvo. Turecká rozpínavost tak byla jednou provždy zastavena. Výsledek bitvy připisoval papež Pius V. i neustávající modlitbě růžence.

Více k tématu: modlitba růžence, růženec

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ex 17,8-13; Žalm 121; 2 Tim 3,14 – 4,2
Lk 18,1-8

Ježíš velmi okatým způsobem ukazuje, že Bohu na člověku záleží. Když už i nespravedlivý soudce se nechá pohnout ke zjednání spravedlnosti, oč více Bůh. Snad každý přitaká logickému důsledku vyprávěného podobenství. Ale Ježíš míří jinam. Svatý Lukáš na začátku poznamenal: „Ježíš vypravoval… podobenství, že je třeba stále se mod-lit a neochabovat.“ Neochabovat, být mdlého ducha či ztratit odvahu jsou docela běžné nemoci křesťanů. Po čase nadšení se modlitbě a rozhovoru s Bohem vzdalujeme. Proto na konci úryvku Ježíš poznamenává, zda nalezne víru, až přijde. Ochablost je protikladem vytrvalosti, kterou naznačilo první čtení. Jsou tací, kteří by podle Ježíšova podobenství nedošli ani ke dveřím soudce, natož aby zabušili. Ježíš je povzbuzuje k odvaze. Pak jsou ale ti, kteří vědí jak „zabušit“ na dveře. Ale po prvním pokusu to vzdají. Bůh však čeká, že ho oslovíme a budeme ho zvát do událostí svého života. Jestliže jsme ochabli, pak právě dnes můžeme povstat a znovu se o modlitbu opřít.