Myslíme si, že láska pramení z dodržování předpisů

1. 5. 2023, papež František | Sekce: Citát | Archiv

Myslíme si, že láska pramení z dodržování předpisů

Duch nám naopak připomíná, že bez lásky je všechno marné.

Jsme zvyklí si myslet, že láska pramení především
z našeho dodržování předpisů, z naší slušnosti a zbožnosti.

Duch nám naopak připomíná,
že bez lásky v základu je všechno ostatní marné.
A že tato láska nepochází ani tak z našich schopností,
ale že je to Jeho dar.

(Papež František 5. června 2022)

Se svolením převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

Autor: papež František

Témata: Boží láska | Duch svatý | Láska | přikázání

Související texty k tématu:

Láska
- Bůh tě miluje jedinečným odstínem své odvěké lásky
- V srdci každého z nás je bolest a hněv, ale i něco jiného
- Znám tvou bídu, tvé zápasy...
- (Ne)valentýnské zamyšlení
- Jedině Bůh dokáže ukojit naši žízeň po lásce, ať je jakkoli veliká
- Většina lidí pochybuje o lásce
- Desatero bezlásky
- ´Položit svůj život´ znamená také přijímat lidi s jejich charakterovými omezeními
- Duch svatý v křesťanovi působí pokoj, lásku a radost
- Chovej se k sobě jako k někomu, koho miluješ
- Nejdůležitější vztah v rodině je vztah mezi manželi
- Jak zabít lásku
- Miluj a dělej co chceš
- Rejstřík: Láska, láska k sobě, láska v manželství, láska, vztahy

Duch svatý

Bez Ducha svatého by křesťanství bylo jen hřbitovem.
Duch svatý a karma Pozorovali jste někdy karmu? Funguje podobně, jako Duch svatý v nás.
Duch svatý uzdravuje ze stresu a z rutiny Stres a nuda jsou v podstatě rezignací.
Naše slabost nám nebrání, být otevření Ježíšovu Duchu... Naopak. Ježíš dokáže působit i prostřednictvím naší slabosti.
Další texty k tématu Duch svatý a pastorace

Bible na neděli

27. 9. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.