Nechápu tvé cesty,

10. 2. 2022 | Sekce: Citát | Archiv

Bože.

Bože, vzývám tě, když se rodí tento den.

Pomoz mi, abych se dokázal modlit a soustředit své myšlenky na tebe,
neboť pouze svými vlastními silami to prostě nezmohu.

Ve mně se rozhostila temnota, ale u tebe je světlo.
Cítím tíhu své samoty, ale také vím, že ty mne nikdy neopustíš.

Jsem naplněn strachem, ale vím, že u tebe je pomoc.
Jsem pln neklidu, ale vím, že u tebe je pokoj.

V mém nitru se rozhostila hořkost,
ale vím, že u tebe je trpělivost.

Nechápu tvé cesty,
ale ty víš dobře, kudy mne vedeš. (D. Bonhöffer)

Se svolením převzato z knihy Lectio divina na každý den 12, str. 26,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství www.kna.cz. Redakčně upraveno.

Související texty k tématu:

Modlitba, modlitby
- Kdo se modlí, nemarní čas (Benedikt XVI.)
- Býváme nervózní, když se ztišíme k modlitbě… (Vojtěch Kodet)
- Jak jsem zpovědníka žádal o zproštění od modlitby (Elias Vella)
- Modlitba - soubor tematických textů
- Texty na nástěnky
- Základní modlitby
- Na webu vira.cz: modlitba, modlitba; rozjímání, meditace
- web o modlitbě, seznam modliteb www.modlitba.cz

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.