Touha po modlitbě je vanutí Ducha svatého v nás, Ducha, který nás táhne k Otci.
Ano, tato touha je už modlitbou, je už modlitbou Ducha Kristova,
který se v nás "modlí vzdechy nevypověditelnými" (Řím 8, 26).

S obavami se však musíme ptát, zda dnes půda pro modlitbu už nevysychá.
Není v nás ono skryté "zurčení" svatodušního pramene
přehlušeno hlukem naší doby? Může se dařit modlitbě,
jestliže, jak píše Neil Postman ve své burcující knize "Ubavíme se až k smrti",
průměrný Američan stráví 15 let svého života před televizní obrazovkou?
 
Není to malý pokyn Prozřetelnosti, že kánon Kodexu kanononického práva 666,
který nese číslo apokalyptického zvířete, varuje řeholníky - jen řeholníky(?) -
před zneužíváním sdělovacích prostředků a poukazuje na možné škody
pro vlastní duchovní povolání?
Nepochybně je v dnešní společnosti mnoho věcí, které jsou na újmu modlitbě.

A přece smíme doufat,
že žádná sekularizace
zcela nepřehluší
volání Boha
v lidských srdcích… 
 
Se svolením z knihy: 
Exercicie pro papeže (Christoph kardinál Schönborn),
kterou vydalo nakladatelství Nové Město
Více ukázek z této knihy naleznete zde