Uvěřit Bohu a podílet se na životě církve vyžaduje hlubokou vnitřní změnu těch, jimž byly tyto křesťanské vztahy víceméně cizí. Jak toto žít do hloubky a plně přitom respektovat svobodu každého jednotlivce? V žádném případě se nejedná o improvizaci. Proces zasvěcování, během něhož katechumen odpovídá na různé výzvy a učí se vnímat skutečnost osvobození skrze evangelium, vyžaduje čas.
Dát víře čas znamená vytvořit odstup nutný k poznání Ježíšova Boha, nabízejícího spojení, a také poskytnout prostředky k prožívání těchto vnitřních etap. A co více - poskytnutí času, potřebného k plnému prožití křesťanského zasvěcení, má i velký význam symbolický. Katechumenovi je umožněno vstoupit do historického projektu. Bůh se zapsal do dějin a sám si „dal na čas“ se zjevením první úmluvy i té v Ježíši Kristu. Doba katechumenátu je také zasvěcením času víry, který pak bude trvat po celý křesťanův život. Dopřát si čas k prožívání katechumenátu znamená pochopit takového Boha, jaký chce s námi vejít v jednotu.
Podoba, kterou bude mít pokřtěný vyšlý z katechumenátu, nebude úplně stejná jako u toho, kdo vyrůstal v křesťanství od svého dětství. Bude se muset umístit ve svém obvyklém světě s jinou „etiketou“. Ocitne se na soutoku dvou světů a bude si zachovávat dvojí vnímavost.
Riskuje, že se stane svědkem vyvolávajícím nepořádek jak ve svém prostředí, tak v církvi. Pomáhat takovému člověku je také výzvou a úkolem pro ostatní křesťany.
***
Ukázka z publikace
Příprava dospělých na křest, pomůcka pro ty, kteří vedou přípravu , kterou vydalo Pastorační středisko.
Další texty k tématu
křest naleznete zde.
Další texty k tématu
pastorační péče naleznete zde.