V evropském kontextu přelomu 19. a 20. století se začal zvyšovat všeobecný zájem o buddhismus, a to v souvislosti s rozvíjejícím se kolonialismem a objevením nových kulturních světů. Zároveň ne vždy dokonalé znalosti o buddhismu propagovali mnozí filozofové jako Arthur Schopenhauer či Friedrich Nietzsche jakožto budoucí duchovní alternativu ke křesťanství. Následný proces sekularizace v Evropě doprovázel zájem o orientální meditace, které se skutečně stávaly duchovní alternativou pro únik duše z pozic uzavřeného a deterministického ateistického materialismu.
Pro některé křesťanské myslitele se stal buddhismus výzvou k hlubšímu poznání a reflexi, aby dokázali lépe komunikovat s lidmi, kteří se těmito proudy vážně zabývali – a to bez předchozích předsudků či „démonizace“ druhé strany.
Setkání křesťanství a buddhismu bylo důležitým duchovním fenoménem 20. století, který přinesl nové výzvy pro duchovní život. Jedním z průkopníků dialogu mezi křesťanskou a buddhistickou spiritualitou byl trapistický mnich Thomas Merton, který dialog uskutečňoval zejména na rovině setkání mezi křesťanskými a buddhistickými kláštery. Přestože jeho dialog mezi mnichy a vlastní meditace o zenu byly přijímány s počátečními rozpaky, Druhý vatikánský koncil otevřel mezináboženskému dialogu cestu dokořán. Deklarace Nostra aetate o buddhismu píše:
Buddhismus ve svých rozmanitých formách uznává radikální nedostatečnost tohoto proměnlivého světa. Učí, jakou cestou mohou lidé se zbožnou a důvěřivou myslí buď dojít stavu dokonalého osvobození, anebo – ať vlastním úsilím, ať s vyšší pomocí – dospět k vrcholnému osvícení. (…) Katolická církev neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté. S upřímnou vážností se dívá na jejich způsoby chování a života, pravidla a nauky. Ačkoliv se v mnohém rozcházejí s tím, co ona věří a k věření předkládá, přece jsou nezřídka odrazem Pravdy, která osvěcuje všechny lidi (Nostra Aetate, čl. 2).
Dialog se stal nejen organizačně-technickou záležitostí, ale též duchovní cestou vycházející z křesťanství. Duch dialogu inspiroval k setkávání těchto dvou duchovních světů, aby si lidé společně naslouchali a vytvářeli mezi sebou mosty porozumění. Vznikla mnohá centra křesťansko-buddhistického dialogu. Jedním z protagonistů těchto setkání byl jezuita Hugo M. Enomiya-Lassalle, který se stal v Japonsku jedním z hlavních znalců zen buddhismu, jenž podle jeho poznání může být – za předpokladu správného duchovního vedení – pomocnou meditační technikou pro křesťanskou spiritualitu.
Papež Pavel VI. v den Letnic roku 1964 ustanovil Sekretariát pro nekřesťany, který byl v roce 1988 pojmenován Papežská rada pro mezináboženský dialog. Zlomové bylo mezináboženské setkání v Assisi, které zorganizoval papež Jan Pavel II. v roce 1986, aby lidé v odlišnosti svých duchovních tradic hledali společnou zodpovědnost za mírové soužití mezi národy. Z buddhistických představitelů zde byl tibetský dalajláma. Od tohoto setkání se v katolické teologii mluví o takzvaném „duchu Assisi“, tedy o duchovní atmosféře vzájemného setkání, která má za cíl reflektovat vlastní víru a v otevřeném dialogu hledat ve svém náboženství duchovní kořeny pro mírové soužití. Během setkání se náboženští představitelé v respektu a jinakosti vyznání snažili nalézt duchovní potenciál, který má zablokovat negativní vášně vedoucí člověka k nepřátelství, konfliktu a válce. V žádném případě zde nedocházelo k synkretizmu či vytváření nějakého nového náboženství, které by relativizovalo zjevenou Pravdu.
Z článku Karla Sládka „Křesťanská a buddhistická spiritualita – dialog v jinakosti“ (Studia theologica 35, č. 1 [2009]: s.71–72).
www.studiatheologica.eu
Studia theologica je teologický čtvrtletník vydávaný od roku 1999 ve spolupráci čtyř českých a slovenských teologických fakult: Cyrilometodějské teologické fakulty Palackého univezity v Olomouci, Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Teologické fakulty Trnavské univerzity v Bratislavě a Katolické teologické fakulty Karlovy Univerzity v Praze (od roku 2005). Od založení v roce 1999 jsou příspěvky v něm uveřejněné recenzovány.
Obsahem časopisu jsou studie a články z všech hlavních teologických disciplín, jako biblická teologie, systematická teologie, pastorální teologie, náboženská výchova, ekumenická teologie, církevní dějiny atd. Mnohé z nich navíc sledují interdisciplinární pohled a dotýkají se tak náboženských, filosofických, psychologických, sociologických a kulturních věd.
Časopis uveřejňuje vědecké studie a články. Přijímají se do něj původní, jinde nepublikované příspěvky. Příspěvek musí splňovat kritéria uvedená v tomto dokumentu. Autor redakci sdělí adresu svého zaměstnání, která je uvedena v tiráži.
Časopis vydává Univerzita Palackého v Olomouci. Vychází čtyřikrát do roka: v březnu, červnu, říjnu a prosinci.
Redakční rada
Za Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého:
Mgr. Vít Hušek, Th.D., Mgr. Lic. Lenka Zajícová, Ph.D. a ThLic. Dominik Opatrný
Za Teologickou fakultu Jihočeské univerzity:
Tomáš Machula, Ph.D., Th.D. a Doc. Mgr. Jindřich Šrajer, Dr. theol.
Za Teologickou fakultu Trnavské univerzity:
prof. RNDr. Ladislav Csontos, PhD. a doc. PhDr. ThLic. Juraj Dolinský, PhD.
Za Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy:
prof. Dr. Albert-Peter Rethmann a Mgr. Peter Novitzky
Odpovědný redaktor
ThLic. Dominik Opatrný
Kontakt
Redakce Studia theologica
CMTF UP
Univerzitní 22
771 11 Olomouc
E-mail: st(at)cmtf.upol.cz
Setkání křesťanství a buddhismu bylo důležitým duchovním fenoménem 20. století, který přinesl nové výzvy pro duchovní život. Jedním z průkopníků dialogu mezi křesťanskou a buddhistickou spiritualitou byl trapistický mnich Thomas Merton, který dialog uskutečňoval zejména na rovině setkání mezi křesťanskými a buddhistickými kláštery. Přestože jeho dialog mezi mnichy a vlastní meditace o zenu byly přijímány s počátečními rozpaky, Druhý vatikánský koncil otevřel mezináboženskému dialogu cestu dokořán. Deklarace Nostra aetate o buddhismu píše:
Buddhismus ve svých rozmanitých formách uznává radikální nedostatečnost tohoto proměnlivého světa. Učí, jakou cestou mohou lidé se zbožnou a důvěřivou myslí buď dojít stavu dokonalého osvobození, anebo – ať vlastním úsilím, ať s vyšší pomocí – dospět k vrcholnému osvícení. (…) Katolická církev neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté. S upřímnou vážností se dívá na jejich způsoby chování a života, pravidla a nauky. Ačkoliv se v mnohém rozcházejí s tím, co ona věří a k věření předkládá, přece jsou nezřídka odrazem Pravdy, která osvěcuje všechny lidi (Nostra Aetate, čl. 2).
Dialog se stal nejen organizačně-technickou záležitostí, ale též duchovní cestou vycházející z křesťanství. Duch dialogu inspiroval k setkávání těchto dvou duchovních světů, aby si lidé společně naslouchali a vytvářeli mezi sebou mosty porozumění. Vznikla mnohá centra křesťansko-buddhistického dialogu. Jedním z protagonistů těchto setkání byl jezuita Hugo M. Enomiya-Lassalle, který se stal v Japonsku jedním z hlavních znalců zen buddhismu, jenž podle jeho poznání může být – za předpokladu správného duchovního vedení – pomocnou meditační technikou pro křesťanskou spiritualitu.
Papež Pavel VI. v den Letnic roku 1964 ustanovil Sekretariát pro nekřesťany, který byl v roce 1988 pojmenován Papežská rada pro mezináboženský dialog. Zlomové bylo mezináboženské setkání v Assisi, které zorganizoval papež Jan Pavel II. v roce 1986, aby lidé v odlišnosti svých duchovních tradic hledali společnou zodpovědnost za mírové soužití mezi národy. Z buddhistických představitelů zde byl tibetský dalajláma. Od tohoto setkání se v katolické teologii mluví o takzvaném „duchu Assisi“, tedy o duchovní atmosféře vzájemného setkání, která má za cíl reflektovat vlastní víru a v otevřeném dialogu hledat ve svém náboženství duchovní kořeny pro mírové soužití. Během setkání se náboženští představitelé v respektu a jinakosti vyznání snažili nalézt duchovní potenciál, který má zablokovat negativní vášně vedoucí člověka k nepřátelství, konfliktu a válce. V žádném případě zde nedocházelo k synkretizmu či vytváření nějakého nového náboženství, které by relativizovalo zjevenou Pravdu.
Z článku Karla Sládka „Křesťanská a buddhistická spiritualita – dialog v jinakosti“ (Studia theologica 35, č. 1 [2009]: s.71–72).
www.studiatheologica.eu
Studia theologica je teologický čtvrtletník vydávaný od roku 1999 ve spolupráci čtyř českých a slovenských teologických fakult: Cyrilometodějské teologické fakulty Palackého univezity v Olomouci, Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Teologické fakulty Trnavské univerzity v Bratislavě a Katolické teologické fakulty Karlovy Univerzity v Praze (od roku 2005). Od založení v roce 1999 jsou příspěvky v něm uveřejněné recenzovány.
Obsahem časopisu jsou studie a články z všech hlavních teologických disciplín, jako biblická teologie, systematická teologie, pastorální teologie, náboženská výchova, ekumenická teologie, církevní dějiny atd. Mnohé z nich navíc sledují interdisciplinární pohled a dotýkají se tak náboženských, filosofických, psychologických, sociologických a kulturních věd.
Časopis uveřejňuje vědecké studie a články. Přijímají se do něj původní, jinde nepublikované příspěvky. Příspěvek musí splňovat kritéria uvedená v tomto dokumentu. Autor redakci sdělí adresu svého zaměstnání, která je uvedena v tiráži.
Časopis vydává Univerzita Palackého v Olomouci. Vychází čtyřikrát do roka: v březnu, červnu, říjnu a prosinci.
Redakční rada
Za Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého:
Mgr. Vít Hušek, Th.D., Mgr. Lic. Lenka Zajícová, Ph.D. a ThLic. Dominik Opatrný
Za Teologickou fakultu Jihočeské univerzity:
Tomáš Machula, Ph.D., Th.D. a Doc. Mgr. Jindřich Šrajer, Dr. theol.
Za Teologickou fakultu Trnavské univerzity:
prof. RNDr. Ladislav Csontos, PhD. a doc. PhDr. ThLic. Juraj Dolinský, PhD.
Za Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy:
prof. Dr. Albert-Peter Rethmann a Mgr. Peter Novitzky
Odpovědný redaktor
ThLic. Dominik Opatrný
Kontakt
Redakce Studia theologica
CMTF UP
Univerzitní 22
771 11 Olomouc
E-mail: st(at)cmtf.upol.cz
