Milost Ducha svatého se právem nazývá „silou“, neboť ti, kteří ji přijímají, se stávají silnějšími než všechna protivenství tohoto světa. Kdo se totiž mohl více považovat za slabé lidi, ne-li apoštolové? Vždyť je psáno, že v hodinu, kdy byl Ježíš zajat, jej všichni opustili a rozprchli se. Když je však naplnila moc Ducha, vidíme jasně, že byli naplněni novou silou.
 
Duch svatý proměnil jejich slabost v sílu, projevující se nevýslovnou láskou. Síla Ducha svatého přemohla strach, zvítězila nad protivenstvím, výhružkami a mučením a těm, na které sestoupila, se dostalo nadpřirozené odvahy vést duchovní boj do té míry, že se uprostřed trestů, mučení a protivenství nebáli, ale naopak jásali. (Řehoř Veliký)

Bůh nám nedal ducha bázlivosti,
nýbrž ducha síly,
lásky a rozvahy... (2 Tim 1,7)
 
Zpracováno podle knihy „Lectio divina na každý den v roce IV“,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.