Encyklopedie nových náboženství. Nová náboženská hnutí, sekty a alternativní spirituality. Editor: Christopher Partridge. Editor českého vydání: Zdeněk Vojtíšek
Vydal Knižní klub roku 2006.
Dílo vytvořil kolektiv autorů pod vedením editora, anglický originál vyšel roku 2004. Český překlad pořídil kolektiv překladatelů pod vedením věci znalého a zkušeného odborníka na problematiku alternativní religiozity Zdeňka Vojtíška.
Vydal Knižní klub roku 2006.
Dílo vytvořil kolektiv autorů pod vedením editora, anglický originál vyšel roku 2004. Český překlad pořídil kolektiv překladatelů pod vedením věci znalého a zkušeného odborníka na problematiku alternativní religiozity Zdeňka Vojtíška.
Kniha má 446 stran a text je doprovázen řadou barevných vyobrazení, jejichž užitečnost pro kvalitu a sdělnost knihy je sporná. Stojí 599 Kč (pro členy Knižního klubu 499 Kč).
Nových nebo neobvyklých náboženských směrů a uskupení je dnes po světě takřka nepřehledná řada. Popsat všechny je v podstatě nemožné. Je tedy třeba dělat nějaký výběr. Obsah knihy naznačuje, že se autoři či editor nechtěli omezit jen na Evropu, ale chtěli spíš obsáhnout zeměpisně celý svět. Podle jakého klíče v jednotlivých oblastech vybírali není ale zcela zřejmé. Jisté je, že se čtenář dozví mnohé o uskupeních, která jsou k nalezení ve světě, ale s nimiž se v České republice nesetká. Naopak, jsou skupiny, které lze potkat v Čechách, o kterých píše ve svých knihách Zdeněk Vojtíšek, ale o kterých tato kniha mlčí. Namátková četba hesel, popisujících uskupení, která jsou i u nás známá, vedou k přesvědčení, že autoři hesel byli zřejmě dost znalí a kvalitní. Přesto se někde čtenář znalý problematiky udiví, když jsou například moonisté charakterizováni jako strůjci mezináboženského dialogu.
Základní postoj, který autoři zastávají, je, že podávají popisné informace a zdržují se hodnocení. Píší tedy z pozice “nábožensky nestranné“ religiozity. Dá se ale říci, že toto hledisko do jité míry opouštějí ve chvíli, kdy začne editor sestavovat jednotlivá hnutí do skupin (Křesťanství, Judaismus). Zde by už přece jen měla přijít ke slovu teologie a její absence je opravdu znát, protože vřazení nějakého náboženského směru po tu nebo onu hlavičku vyžaduje jeho teologické posouzení. Kromě knih editora českého vydání Zdeňka Vojtíška (Netradiční náboženství u nás, Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice, Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství) se nabízí srovnání se standardním dílem z německé jazykové oblasti, kterým bezesporu je dílo Lexikon der Sekten, Sondergruppen und Weltanschaungen (Gasper, Műller, Valentin, vyšlo už v několika doplněných vydáních). Podle posouzení recenzenta je tato práce méně reprezentativní co do vypravení knihy, ale mnohem obsažnější. Slovníková forma, kde jsou skupiny řazeny výhradně pode abecedního pořadí a nejsou shromažďovány do skupin, které mají vyjádřit nějak jejich „příbuzenství“ považuji za lepší a poctivější. Recenzovaná Encyklopedie nových náboženství tedy poslouží spíš pro získání celkového přehledu o různých náboženstvích a psaudonáboženstvích ve světě než k rychlé a přesné informaci o nějakém společenství, hnutí nebo náboženství, o němž čtenář nic neví a potřebuje se alespoň v základních věcech orientovat.
Encyklopedie nových náboženství
Nových nebo neobvyklých náboženských směrů a uskupení je dnes po světě takřka nepřehledná řada. Popsat všechny je v podstatě nemožné. Je tedy třeba dělat nějaký výběr. Obsah knihy naznačuje, že se autoři či editor nechtěli omezit jen na Evropu, ale chtěli spíš obsáhnout zeměpisně celý svět. Podle jakého klíče v jednotlivých oblastech vybírali není ale zcela zřejmé. Jisté je, že se čtenář dozví mnohé o uskupeních, která jsou k nalezení ve světě, ale s nimiž se v České republice nesetká. Naopak, jsou skupiny, které lze potkat v Čechách, o kterých píše ve svých knihách Zdeněk Vojtíšek, ale o kterých tato kniha mlčí. Namátková četba hesel, popisujících uskupení, která jsou i u nás známá, vedou k přesvědčení, že autoři hesel byli zřejmě dost znalí a kvalitní. Přesto se někde čtenář znalý problematiky udiví, když jsou například moonisté charakterizováni jako strůjci mezináboženského dialogu.
Základní postoj, který autoři zastávají, je, že podávají popisné informace a zdržují se hodnocení. Píší tedy z pozice “nábožensky nestranné“ religiozity. Dá se ale říci, že toto hledisko do jité míry opouštějí ve chvíli, kdy začne editor sestavovat jednotlivá hnutí do skupin (Křesťanství, Judaismus). Zde by už přece jen měla přijít ke slovu teologie a její absence je opravdu znát, protože vřazení nějakého náboženského směru po tu nebo onu hlavičku vyžaduje jeho teologické posouzení. Kromě knih editora českého vydání Zdeňka Vojtíška (Netradiční náboženství u nás, Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice, Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství) se nabízí srovnání se standardním dílem z německé jazykové oblasti, kterým bezesporu je dílo Lexikon der Sekten, Sondergruppen und Weltanschaungen (Gasper, Műller, Valentin, vyšlo už v několika doplněných vydáních). Podle posouzení recenzenta je tato práce méně reprezentativní co do vypravení knihy, ale mnohem obsažnější. Slovníková forma, kde jsou skupiny řazeny výhradně pode abecedního pořadí a nejsou shromažďovány do skupin, které mají vyjádřit nějak jejich „příbuzenství“ považuji za lepší a poctivější. Recenzovaná Encyklopedie nových náboženství tedy poslouží spíš pro získání celkového přehledu o různých náboženstvích a psaudonáboženstvích ve světě než k rychlé a přesné informaci o nějakém společenství, hnutí nebo náboženství, o němž čtenář nic neví a potřebuje se alespoň v základních věcech orientovat.
Encyklopedie nových náboženství
