Milovníci seriálu MASH mají jistě v živé paměti jednu nezapomenutelnou postavu. Mírného a hodného člověka, který nezkazil žádnou legraci a byl vždycky nablízku každému, komu bylo právě zle. Jde o otce Mulcahyho, katolického kněze a vojenského kaplana americké armády. Tato „vymoženost“ (v americké armádě běžná) pronikla už před osmi lety i do českého vojska. Současného hlavního kaplana Armády České republiky Tomáše Holuba jsme se zeptali, co práce vojenského duchovního obnáší.
Lidská a kněžská blízkost
od velitele až po posledního vojáka
Mezi lidmi jsou rozšířené dva poněkud extrémní pohledy na vojenské duchovní: feldkuráta Katze ze Švejka a romantické představy o chlapíkovi, kterému sviští kulky nad hlavou. Jaká je realita?
Jak už to tak bývá, je o hodně všednější než romantické představy. Člověk si na spoustu neobvyklých momentů za chvilku zvykne, a tak mu nakonec nepřipadají ani tak zvláštní a romantické, ačkoliv na lidi by tak mohly působit. Spíš než opilému Katzovi je ale skutečnost mnohem blíž představám o nebezpečných situacích, i když kaplan není, a ani nesmí být v první linii.
Kdo kaplanovi velí, komu se zodpovídá a jak se podílí na životě své jednotky?
V praktických otázkách svého života mezi vojáky je podřízen veliteli jednotky, o kterou se stará. V otázkách duchovní služby je podřízen hlavnímu kaplanovi Armády České republiky. Se svou jednotkou prožívá všechny radosti i starosti, okamžiky všedního dne i chvíle nebezpečí, napětí či odpočinku. Důležitá je jeho lidská i kněžská blízkost všem, kteří ho potřebují, od velitele až po posledního vojáka - nevnucovaná, ale nabízená přítomnost. Velmi významná je svátostná a liturgická služba, která ale časově zabere nejméně prostoru.
Můžete přiblížit okruhy problémů, s jakými se na vojenské kaplany vojáci obracejí?
Ta škála je hodně pestrá. Od všedního života v jednotce přes potíže s velitelem až k vážným okamžikům, jako jsou zranění či smrt kamaráda. Od povídání o nezávazných partnerských vztazích přes životní rozhodnutí až ke smutným tahanicím o děti. Od zvědavých a mnohdy ironických otázek z církevní historie až po hluboké rozhovory vedoucí k přijetí daru víry. Pro velkou vzájemnou blízkost kaplanů a vojáků jsou to rozhovory velmi intenzivní.
Co nebo kdo je největším nepřítelem vojenského kaplana?
Když se stanete takovou součástí armády, která už žije sama od sebe a ztratí neustálé úsilí sloužit konkrétně tady a teď.
Jakou zkušenost si kněží i jáhni mohou odnést z armády do svého dalšího působení?
Tato služba jim může pomoci vidět a intenzivně zažít různost poctivého lidského hledání po smyslu života, dále nutnost ekumenismu, palčivost mezináboženského dialogu a také zrádnost pokušení moci i sílu zla.
V uniformě vojenského kaplana jste už řádku let. Měnil byste po té zkušenosti?
Měnit budu už brzy. Vracím se do služby v královéhradecké diecézi a myslím, že je to dobře. Služba v armádě mi dala moc, ale v životě duchovního by měla být jen určitým úsekem kněžské cesty - důležitým, ale určitě ne jediným.
***
Se svolením převzato z: webu Katolického týdeníku
Katolický týdeník 08/2006
Autor textu: Macháně, Jiří
od velitele až po posledního vojáka
Mezi lidmi jsou rozšířené dva poněkud extrémní pohledy na vojenské duchovní: feldkuráta Katze ze Švejka a romantické představy o chlapíkovi, kterému sviští kulky nad hlavou. Jaká je realita?
Jak už to tak bývá, je o hodně všednější než romantické představy. Člověk si na spoustu neobvyklých momentů za chvilku zvykne, a tak mu nakonec nepřipadají ani tak zvláštní a romantické, ačkoliv na lidi by tak mohly působit. Spíš než opilému Katzovi je ale skutečnost mnohem blíž představám o nebezpečných situacích, i když kaplan není, a ani nesmí být v první linii.
Kdo kaplanovi velí, komu se zodpovídá a jak se podílí na životě své jednotky?
V praktických otázkách svého života mezi vojáky je podřízen veliteli jednotky, o kterou se stará. V otázkách duchovní služby je podřízen hlavnímu kaplanovi Armády České republiky. Se svou jednotkou prožívá všechny radosti i starosti, okamžiky všedního dne i chvíle nebezpečí, napětí či odpočinku. Důležitá je jeho lidská i kněžská blízkost všem, kteří ho potřebují, od velitele až po posledního vojáka - nevnucovaná, ale nabízená přítomnost. Velmi významná je svátostná a liturgická služba, která ale časově zabere nejméně prostoru.
Můžete přiblížit okruhy problémů, s jakými se na vojenské kaplany vojáci obracejí?
Ta škála je hodně pestrá. Od všedního života v jednotce přes potíže s velitelem až k vážným okamžikům, jako jsou zranění či smrt kamaráda. Od povídání o nezávazných partnerských vztazích přes životní rozhodnutí až ke smutným tahanicím o děti. Od zvědavých a mnohdy ironických otázek z církevní historie až po hluboké rozhovory vedoucí k přijetí daru víry. Pro velkou vzájemnou blízkost kaplanů a vojáků jsou to rozhovory velmi intenzivní.
Co nebo kdo je největším nepřítelem vojenského kaplana?
Když se stanete takovou součástí armády, která už žije sama od sebe a ztratí neustálé úsilí sloužit konkrétně tady a teď.
Jakou zkušenost si kněží i jáhni mohou odnést z armády do svého dalšího působení?
Tato služba jim může pomoci vidět a intenzivně zažít různost poctivého lidského hledání po smyslu života, dále nutnost ekumenismu, palčivost mezináboženského dialogu a také zrádnost pokušení moci i sílu zla.
V uniformě vojenského kaplana jste už řádku let. Měnil byste po té zkušenosti?
Měnit budu už brzy. Vracím se do služby v královéhradecké diecézi a myslím, že je to dobře. Služba v armádě mi dala moc, ale v životě duchovního by měla být jen určitým úsekem kněžské cesty - důležitým, ale určitě ne jediným.
***
Se svolením převzato z: webu Katolického týdeníku
Katolický týdeník 08/2006
Autor textu: Macháně, Jiří
