Svatost není ani tak výsledkem našeho výkonu, nýbrž plodem milosti, kterou člověk přijímá a na niž odpovídá. - archív citátů

1. 11. 2018 , Marie Svatošová

Když mi zemřela sestra, bála jsem se o její spásu

rakev, výloha / foto -RK-

Opravdu nemáš strach z toho, až jednou přijde  zubatá?

Zubatá s kosou je pro mě pohádková bytost stejně  jako třeba čarodějnice, ježibaba nebo devítihlavá saň.  Těch se taky nebojím. Nikdo takový si pro mne přijít  nemůže, jednoduše proto, že neexistuje. Až moje  smrtelné tělo doslouží, Ježíš mi ukazováčkem pokyne,  něžně vysloví mé křestní jméno, široce rozevře svou  milující náruč a já mu do ní skočím. V duchu si to nacvičuju každou chvíli. Vnímám jeho přítomnost, jeho blízkost, jeho nekonečnou lásku, věřím každému jeho  slovu a často mu opakuji, že mu děkuji a důvěřuji, že  ho miluji, že je můj Spasitel, jediný prostředník mezi  mnou a Bohem Otcem. Na našem vzájemném vztahu  nemůže smrt vůbec nic změnit, na to nemá páky. Náš vztah je založen na lásce a láska je nesmrtelná, nezničitelná, věčná. Tečka.

Skutečně je to takto jednoduché a nezpochybnitelné?

Snadno mne chytí za slovo každý, kdo ví o mých  chybách a nedostatcích. Nikdo na světě není dokonalý  a k dokonalosti mám samozřejmě hodně daleko i já.  My lidé jsme v porovnání s Ideálem (napiš velké „I“, prosím) jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet.  Rozhodně si nefandím, že si tu otevřenou Ježíšovu  náruč zasloužím nějakými dobrými skutky. Jsem si  plně vědoma své absolutní závislosti na Božím milosrdenství. Jestli chceš vědět, kde se za těchto okolností  ve mně bere ta troufalost, tak pramení z jistoty, že  Bůh je láska. Kdo má zkušenost jen s láskou lidskou,  těžko mě pochopí. Lidská láska bývá nedokonalá, ne- stálá, zpravidla něčím podmiňovaná, „až se polepšíš“  apod. Známe to všichni, takhle nás většinou milovali  naši rodiče a stejně tak milujeme i my své bližní. Boží  láska je dokonalá, bezpodmínečná a nabízí se úplně  každému. I největším zločincům. O tom jsem bytostně přesvědčena. Problém je, že se nikomu nevnucuje,  protože důsledně respektuje svobodu člověka. Je na  rozhodnutí každého, jestli ji přijme, nebo odmítne.  Buď, anebo. Nic mezi tím. Vyber si – život, nebo smrt.  Líp než evangelista Jan na tvou otázku odpovědět  neumím: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého  jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul,  ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)

Nikdy ses smrti nebála? Neměla jsi takové ty dětské hrůzy z nicoty?

Žádné „nic“, o kterém mluvíš, si moje, jinak docela bujná fantazie, neumí představit, na to je krátká.  Tuhle absurditu si tedy ani nepřipouští. Děsívalo mne  občas něco jiného. Nejen v dětství, i později v dospělosti to byla představa, že by mi mohli zemřít rodiče  nebo sourozenci a já bych tu zůstala bez nich. Ani o  prarodiče jsem nechtěla přijít.  Přesto o ně přicházíme.  I mně se to najednou stalo. Bylo mi dvaatřicet,  když při autonehodě zahynula moje o rok mladší  sestra Jana. Dozvěděla jsem se to o týden později na ruzyňském letišti. Vraceli jsme se s manželem z třítýdenní dovolené v Alžírsku a těšili se, jak budeme  doma vyprávět. Mobily neexistovaly, internet byl věcí  neznámou, dovolat se do hotelu do Afriky bylo nemyslitelné, rodina zkrátka neměla jak nám dát o sestřině  smrti vědět. Ale počkali na nás s pohřbem. Bylo to  šílené, doslova k zbláznění. Hrdlo jsem měla řadu dní  bolestí křečovitě stažené, cítila jsem bezmoc, zoufalou  bezmoc z vědomí, že pro Janu už nemohu nic udělat. To byl samozřejmě omyl, ale v těch dnech jsem o tom  byla přesvědčena.

Jak to myslíš – omyl? Copak to nebyla realita?

S definitivní fyzickou nepřítomností své sestry jsem  se chtě nechtě v následujících týdnech musela začít  vyrovnávat, co mne ale drtilo nejvíc, byl strach o její  spásu. Moje pochybnosti pramenily z mé tehdejší falešné představy o Bohu. Víru jako „dědictví otců“ jsem  sice měla, ale o Božím milosrdenství jsem toho dosud  moc neslyšela. Že u Boha není čas a můžu se za Janu  modlit i teď, mi docházelo postupně. Bůh pro mě ještě  nebyl blízký a přítomný, naopak byl hodně vzdálený,  kdesi v nedohlednu. Nebyl milující Otec, ale přísný  soudce. Nelítostný soudce. A ještě k tomu mi vzal sestru! Nenávratně.

Marie Svatošová - rozhovor

Se svolením zpracováno podle knihy: 
Marie Svatošová - Aleš Palán, Neboj se vrátit domů,
kterou vydalo nakladatelství Kalich
Redakčně upraveno

Co se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku? Nejen o těchto věcech hovoří v knize rozhovorů Neboj se vrátit domů zakladatelka hospicového hnutí v ČR Marie Svatošová. Rozhovor s ní vede spisovatel a novinář Aleš Palán.

Právě Svatošová před lety přišla s myšlenkami hospicové paliativní péče. Byla to ona, kdo v Červeném Kostelci iniciovala první český hospic. A je to stále ona, kdo neúnavně jezdí po republice s hospicovými přednáškami a je rádkyní hospicům nově vznikajícím. Marie Svatošová v knize mluví také o své rodině, studiu medicíny, vlivu, jaký na ni měl P. Ladislav Kubíček či o svém trapistickém fan clubu.

Mediálně spolupracujeme.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Gn 18,1-10a; Žalm 15; Kol 1,24-28
Lk 10,38-42

V nadsázce by se dali lidé rozdělit na Marty a Marie – ty, kteří se pro samou pomoc druhým nikdy nezastaví, a sami tak místo života živoří, a ty, kteří rozvíjejí krásný život, ale bezohledně přehlížejí nouzi jiných. Ježíš odkazuje na Mariinu volbu, ale nezapomeňme, že svoji výtku říká Martě, nikoli Marii! Úryvek nemluví o tom, co řekl Marii. Je však stále aktuální výzvou: Opravdu svět, naše rodina, blízcí… potřebují tolik naší námahy, péče a starostí, že nemáme vůbec čas zastavit se a naslouchat Bohu? A co by Ježíš řekl Marii?

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2019) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. (odkaz...

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2019) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby...

Je svatost pro každého? videoseriál "Víra do kapsy"

Je svatost pro každého? videoseriál "Víra do kapsy"
(17. 7. 2019) Při hledání odpovědi na otázku, zda je svatost opravdu pro každého, jsme zašli za salesiánem Liborem Všetulou, který má...

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2019) z kláštera Compiègne u Paříže

Když děti (ne)poslouchají - letní vydání časopisu Rodinný život

Když děti (ne)poslouchají - letní vydání časopisu Rodinný život
(15. 7. 2019) Časopis je orientován na rodinu a rodinný život ve všech jeho pestrých podobách a projevech, radostech nebo starostech...

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2019) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Doporučujeme: Tvůj křest a biřmování s promluvami papeže Františka

Doporučujeme: Tvůj křest a biřmování s promluvami papeže Františka
(10. 7. 2019) Základem knížky je devět promluv papeže Františka věnovaných křtu a biřmování. Autor k nim připojuje svoji úvahu,...

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2019) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(4. 7. 2019) svátek 5.7.