1. 11. 2018 , Marie Svatošová

Když mi zemřela sestra, bála jsem se o její spásu

rakev, výloha / foto -RK-

Opravdu nemáš strach z toho, až jednou přijde  zubatá?

Zubatá s kosou je pro mě pohádková bytost stejně  jako třeba čarodějnice, ježibaba nebo devítihlavá saň.  Těch se taky nebojím. Nikdo takový si pro mne přijít  nemůže, jednoduše proto, že neexistuje. Až moje  smrtelné tělo doslouží, Ježíš mi ukazováčkem pokyne,  něžně vysloví mé křestní jméno, široce rozevře svou  milující náruč a já mu do ní skočím. V duchu si to nacvičuju každou chvíli. Vnímám jeho přítomnost, jeho blízkost, jeho nekonečnou lásku, věřím každému jeho  slovu a často mu opakuji, že mu děkuji a důvěřuji, že  ho miluji, že je můj Spasitel, jediný prostředník mezi  mnou a Bohem Otcem. Na našem vzájemném vztahu  nemůže smrt vůbec nic změnit, na to nemá páky. Náš vztah je založen na lásce a láska je nesmrtelná, nezničitelná, věčná. Tečka.

Skutečně je to takto jednoduché a nezpochybnitelné?

Snadno mne chytí za slovo každý, kdo ví o mých  chybách a nedostatcích. Nikdo na světě není dokonalý  a k dokonalosti mám samozřejmě hodně daleko i já.  My lidé jsme v porovnání s Ideálem (napiš velké „I“, prosím) jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet.  Rozhodně si nefandím, že si tu otevřenou Ježíšovu  náruč zasloužím nějakými dobrými skutky. Jsem si  plně vědoma své absolutní závislosti na Božím milosrdenství. Jestli chceš vědět, kde se za těchto okolností  ve mně bere ta troufalost, tak pramení z jistoty, že  Bůh je láska. Kdo má zkušenost jen s láskou lidskou,  těžko mě pochopí. Lidská láska bývá nedokonalá, ne- stálá, zpravidla něčím podmiňovaná, „až se polepšíš“  apod. Známe to všichni, takhle nás většinou milovali  naši rodiče a stejně tak milujeme i my své bližní. Boží  láska je dokonalá, bezpodmínečná a nabízí se úplně  každému. I největším zločincům. O tom jsem bytostně přesvědčena. Problém je, že se nikomu nevnucuje,  protože důsledně respektuje svobodu člověka. Je na  rozhodnutí každého, jestli ji přijme, nebo odmítne.  Buď, anebo. Nic mezi tím. Vyber si – život, nebo smrt.  Líp než evangelista Jan na tvou otázku odpovědět  neumím: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého  jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul,  ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)

Nikdy ses smrti nebála? Neměla jsi takové ty dětské hrůzy z nicoty?

Žádné „nic“, o kterém mluvíš, si moje, jinak docela bujná fantazie, neumí představit, na to je krátká.  Tuhle absurditu si tedy ani nepřipouští. Děsívalo mne  občas něco jiného. Nejen v dětství, i později v dospělosti to byla představa, že by mi mohli zemřít rodiče  nebo sourozenci a já bych tu zůstala bez nich. Ani o  prarodiče jsem nechtěla přijít.  Přesto o ně přicházíme.  I mně se to najednou stalo. Bylo mi dvaatřicet,  když při autonehodě zahynula moje o rok mladší  sestra Jana. Dozvěděla jsem se to o týden později na ruzyňském letišti. Vraceli jsme se s manželem z třítýdenní dovolené v Alžírsku a těšili se, jak budeme  doma vyprávět. Mobily neexistovaly, internet byl věcí  neznámou, dovolat se do hotelu do Afriky bylo nemyslitelné, rodina zkrátka neměla jak nám dát o sestřině  smrti vědět. Ale počkali na nás s pohřbem. Bylo to  šílené, doslova k zbláznění. Hrdlo jsem měla řadu dní  bolestí křečovitě stažené, cítila jsem bezmoc, zoufalou  bezmoc z vědomí, že pro Janu už nemohu nic udělat. To byl samozřejmě omyl, ale v těch dnech jsem o tom  byla přesvědčena.

Jak to myslíš – omyl? Copak to nebyla realita?

S definitivní fyzickou nepřítomností své sestry jsem  se chtě nechtě v následujících týdnech musela začít  vyrovnávat, co mne ale drtilo nejvíc, byl strach o její  spásu. Moje pochybnosti pramenily z mé tehdejší falešné představy o Bohu. Víru jako „dědictví otců“ jsem  sice měla, ale o Božím milosrdenství jsem toho dosud  moc neslyšela. Že u Boha není čas a můžu se za Janu  modlit i teď, mi docházelo postupně. Bůh pro mě ještě  nebyl blízký a přítomný, naopak byl hodně vzdálený,  kdesi v nedohlednu. Nebyl milující Otec, ale přísný  soudce. Nelítostný soudce. A ještě k tomu mi vzal sestru! Nenávratně.

Marie Svatošová - rozhovor

Se svolením zpracováno podle knihy: 
Marie Svatošová - Aleš Palán, Neboj se vrátit domů,
kterou vydalo nakladatelství Kalich
Redakčně upraveno

Co se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku? Nejen o těchto věcech hovoří v knize rozhovorů Neboj se vrátit domů zakladatelka hospicového hnutí v ČR Marie Svatošová. Rozhovor s ní vede spisovatel a novinář Aleš Palán.

Právě Svatošová před lety přišla s myšlenkami hospicové paliativní péče. Byla to ona, kdo v Červeném Kostelci iniciovala první český hospic. A je to stále ona, kdo neúnavně jezdí po republice s hospicovými přednáškami a je rádkyní hospicům nově vznikajícím. Marie Svatošová v knize mluví také o své rodině, studiu medicíny, vlivu, jaký na ni měl P. Ladislav Kubíček či o svém trapistickém fan clubu.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ex 32,7-11.13-14; Žalm 51; 1 Tim 1,12-17
Lk 15,1-32

Na první pohled bychom si mohli položit otázku: Copak Bůh nemá radost ze vzorných křesťanů? Odpověď je jasná. Má radost z kvalitních lidí. Problém je ale v pokrytectví našeho vlastního sebehodnocení. Vždyť kolik z nás žije s pocitem, že jsme vlastně docela dobří křesťané. Je to tak opravdu? Při podrobném po-hledu se často objeví, jak pokrytecky přehlížíme či maskujeme velká selhání v čistotě víry, spravedlnosti vůči zákonům a lidem, či svou lhostejnost… Opravdu platí, že ti, kdo přichází do kostela, jsou lepší než jiní lidé? Proto Pán mluví o radosti nad hříšníkem. Ale pozor je třeba si dobře všimnout okolnosti, kterou připojuje: nad obráceným hříšníkem! A to se týká i nás.

Zdroj: Nedělní liturgie

Kněz, kterého zastřelila sicilská mafie

(14. 9. 2019) 15. září 1993 byl sicilskou mafií zavražděn kněz Giuseppe Puglisi. Padre Giuseppe Puglisi se pokusil se o nemožné –…

Svátek povýšení svatého kříže - 14. září

(13. 9. 2019) Kříž symbolizuje lásku Boha k člověku

Sv. Jan Zlatoústý (13.9.)

(11. 9. 2019) Jan Zlatoústý (Chrysostomos) byl oblíbeným a neohroženým kazatelem, který čelil vlně intrik a byl opakovaně posílán do…

Nový katechetický kurz 2019 - 2021

Nový katechetický kurz 2019 - 2021
(10. 9. 2019) Ve spolupráci s Katolickou teologickou fakultou v Praze se otevírá nový běh dvouletého katechetického kurzu

Svatá Ludmila - pracovní listy pro děti

(10. 9. 2019) 16. září slavíme svátek svaté Ludmily. Nabízíme vám několik pracovních listů k tomuto tématu.

Narození Panny Marie 8. 9.

(7. 9. 2019) Nejsme loutky v rukou Božích. On má s každým z nás plán, projekt, nabídku, šanci, záměr.

Výběr z nabídky Brněnské tiskové misie nejen k začátku školního roku

Výběr z nabídky Brněnské tiskové misie nejen k začátku školního roku
(5. 9. 2019) Aktuální nabídka materiálů z Brněnské tiskové misie nejen k začátku školního roku.  

Proč je snadné vidět na všem jen to špatné a jak ze spirály negativismu ven?

(4. 9. 2019) Proč je dobré mít k životu pozitivní přístup a jak se to naučit? Jak funguje pozitivní myšlení pro lidi v náročné…

Dobrodruh v Ježíšových službách - legendární profesor Kolakovič (* 8. září 1906)

(4. 9. 2019) Chorvat, který byl podle někoho byl prorok, div ne světec. Podle jiných „dobrodruh a megaloman“, „tajný vatikánský…