29. Ježíš je vzkříšen

z knihy Cesta víry I. díl - Příprava na křest a první svaté přijímání

MÁŠ SLOVO

Křesťané říkají, že Ježíš je vzkříšen. Co v tobě tato slova vyvolávají? Jistě jsi už o Ježíšově vzkříšení slyšel. Pamatuješ si při jaké příležitosti to bylo?

V CO VĚŘÍ KŘESŤANÉ

* Apoštolové svědčili o Ježíšově vzkříšení. Jejich zprávu můžeme shrnout: Pán Ježíš se nám zjevil po své smrti na kříži. Vlastníma očima jsme ho viděli, svýma rukama jsme se ho dotýkali a na vlastní uši jsme ho slyšeli. Jedli jsme s ním. Byl to doopravdy on, ale měl zcela nový život. Ze začátku jsme měli potíže tomu uvěřit, ale potom jsme získali naprostou jistotu a tato nová víra zcela změnila náš život. Ježíš žije jako Bůh, dává nám svůj život a svého svatého Ducha. V Božím jméně nás posílá oznamovat dobrou zprávu do celého světa.

TEXTY Z EVANGELIA

* Uvedené texty si přečti a přemýšlej o nich ještě před schůzkou.

* Svědectví žen (Mt 28, 1 - 10; Mk 16, 1 - 8; L 24, 1 - 12; J 20, 11 - 18) - přišly v neděli ráno, hrob byl otevřený a něco jim bylo řečeno.
- Přečti si jedno z doporučených líčení.

* Vyprávění poutníků do Emauz (l 24, 13 - 35) - velmi krásné vyprávění, čteme-li ho, jsme okouzleni:
"Tu se jim otevřely oči a poznali ho . . ."
"Řekli si spolu: 'Což nám srdce nehořelo . . .?'"
"Ti jim řekli: 'Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.'"
Tyto události jsou vyprávěny sice s velkým zápalem, ale diskrétně. Události se navzdory pochybám vnutily těm, kdo je prožívali. To, co se stalo, bylo v souladu s tím, co Ježíš žil a zároveň to všechno měnilo. Nebyla to uklidňující lidská iluze. Vzkříšený je posílal k ostatním. To pokračuje i dnes. Velikonoce trvají.
- Vstup i ty do tohoto svědectví . . .

* Ježíš uprostřed svých učedníků (L 24, 36 - 49) - Ježíš je najednou uprostřed nich a opět k nim mluví. Trvá na tom, že není žádné pomyslné zjevení. Podívej se, nakolik se to v textu zdůrazňuje.
- Podobné líčení si můžeš přečíst v Janově evangeliu (J 20, 19 - 23).

* Reakce sv. Tomáše (J 20, 24 - 29) - Tomáš odmítá pasivně tomu všemu věřit. Chce se sám přesvědčit. Nakonec říká: "Můj Pán a můj Bůh," a Ježíš odpovídá: "Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili."

* Pavlovo svědectví (1 K 15, 3 - 8) - Pavel, jeden z apoštolů prvotní církve, říká, co on sám dostal:
"Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně."
Pavel zde vypráví svou vlastní zkušenost se vzkříšeným Kristem (Sk 9, 1 - 31).

- Tyto texty jsou zde k odhalování, jako Boží dar a pokrm pro víru.

DNEŠNÍ PROBLÉMY

* Jak si představit vzkříšeného Krista? To přece nemůžeme. Nejen věřící, ale i lidé, kteří se stali křesťany až následně, jako např. Pavel, Ježíše viděli. Je to normální? První křesťané měli tuto zkušenost velmi silnou. Zdálo by se, že pro nás je trochu zastřená.

- Máš také tyto potíže?

ABYCHOM SE DOSTALI DÁL . . .

Možná, že trochu ze vzkříšení ve tvé životě již bylo . . . Chceš-li rozumět tomu, co je Ježíšovo zmrtvýchvstání, mohl bys požádat Boha o vysvětlení. Znáš nějakou křesťanskou píseň, vyjadřující radost ze vzkříšeného Krista? Můžeš se nějakou naučit od svého průvodce, a pak si ji, prosím, někdy zazpívej jako modlitbu. Do svého sešitu si, pokud možno barevně, zapiš Ježíšova slova: "Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili," (J 20, 29).

K ZAPAMATOVÁNÍ

Petrova slova, slova jednoho z prvních křesťanů: "Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit," (Sk 2, 32).

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.