Papežovo setkání s kněžskou komunitou
„Ve společnosti poznamenané individualismem, sebepotvrzováním a lhostejností se snažíte prožívat zkušenost vzájemného sdílení každodenních úkolů. Váš dům v srdci Říma a vaše svědectví života může předávat evangelní hodnoty v nejrůznějších projevech bratrství a solidarity, zejména vůči těm, kdo procházejí těžkými životními okamžiky,“ řekl papež František při setkání s kněžskou komunitou od kostela sv. Ludvíka (San Luigi dei Francesi).
Devatenáct kněží, z nichž někteří studují na římských univerzitách, z domu při tomto francouzském chrámu pár kroků od Panteonu přijal papež v knihovně Apoštolského paláce. Jeho promluva se změnila v jakousi sumu pohledů na základní momenty kněžského života.
Křehkost je místo pro setkání s Pánem
Papež nejprve zmínil rok sv. Josefa, který nás zvláštním způsobem vybízí k důvěryplnému spolehnutí na Boží plán, a učí nás, že Bůh může jednat rovněž skrze naše strachy, křehkosti a slabost.
„Neodkládejte stranou křehkosti. Moje křehkost, křehkost každého nás je locus teologicus - místo peo setkání s Pánem. Kněží-supermani končí špatně, dojednoho, všichni. Kněz, který je křehký, zná své slabosti a mluví o nich s Pánem, takový jedná správně.“
Kněz přináší naději neklidným srdcím
Papež zmínil také některá úskalí společného života, týkající se všech komunit. Varoval před pokušením uzavřenosti do malých skupin, které se považují za nadřazené ostatním, a povzbuzoval ke křesťanskému vnímání druhého člověka jako daru, k prožívání upřímného bratrství. Zvláštní důraz položil na společnou modlitbu.
„Chtěl bych vás povzbudit, abyste tyto vzácné chvíle sdílení a společné modlitby prožívali s aktivní účastí, s radostí - a také nezištně, jako nezištná setkání! Kněz je člověk, který ve světle evangelia šíří kolem sebe smysl pro Boží věci a přináší naději neklidným srdcím. Tak to má být! Vaše studia na různých římských unvierzitách vás připravují na budoucí úkoly pastýřů a dovolují vám lépe poznat realitu do níž jste povolání hlásat evangelium radosti.“
Nepomýšlejte na kněžství oddělené od Božího lidu
„Zneklidňuje mě, když se teoretizuje a rozebírá kněžství, jako kdyby šlo o laboratorní předmět. Není možné uvažovat nad knězem mimo svatý Boží lid. Služebné kněžství je důsledkem křestního kněžství svatého věrného Božího lidu. Na to nezapomínejte! Pokud pomýšlíte na kněžství oddělené od Božího lidu, tak to není katolické kněžství – a dokonce ani křesťanské. Obnažte se sami ze sebe, ze svých hotových idejí, snů o velikosti, o svém sebepotvrzení, abyste mohli umístit Boha a druhé do středu svých každodenních starostí.
Být pastýřem nebo intelektuálem?
A papež František nešetřil vskutku silnými slovy, když kladl mladým kněžím na srdce, že jejich hlavní a jediný úkol je být pastýři:
„Abyste kladli svatý věrný Boží lid do středu, musíte být pastýři! „Ale já bych chtěl být jen intelektuál, ne pastýř“ – tak to tedy požádej o laicizaci, to bude pro tebe lepší! – A pak dělej intelektuála. Když jsi však kněz, buď pastýřem! Můžes být pastýřem na mnoho způsobů, ale vždycky uprostřed Božího lidu. (…) Drazí bratři kněží, chci vás vybídnout, abyste vždycky měli před sebou velké horizonty a snili o církvi, která plně stojí ve službě, o bratrštějším a solidárnějším světě.“ - Řekl papež František členům kněžské komunity od San Luigi dei Francesi a povzbudil je k odvaze riskovat, protože – slovy sv. Pavla v listu Filipanům – všechno můžete v Kristu, který vám dává sílu. Jedině zůstanete-li zakořeněni v Kristu, učiníte zkušenost radosti, která nutí získávat srdce pro Něho. Právě kněžská radost je pramenem vašeho jednání jako misionářů této doby, dodal.
Ke kněžství patří také smysl pro humor
Papež též připomněl, že ke kněžství patří také smysl pro humor: „Kněz, který nemá smysl pro humor, nezíská sympatie, lidé budou cítit, že něco není v pořádku. Jsou přece velcí kněží, kteří se umějí smát druhým, sami sobě i svému stín. Smysl pro humor, je jedním z hlavních rysů svatosti, jak jsem poznamenal v encyklice na toto téma. A pomáhá pěstovat vděčnost za to, že jste ve službě bratřím a církvi.“
