Dne 1. září 1939, v den, kdy šly děti do školy, slyší lidický farář Josef Štemberka v rádiu zprávu o vyhlášení války. Německo a o dva týdny později i Sovětský svaz napadnou Polsko. Někteří se přesto dívají do budoucna s nadějí, zvláště pak, když Třetí říši vyhlásí válku Francie a Spojené království. Konečně bude Hitler poražen. Komunisté a socialisté nechápou, jak se Hitler a Stalin mohli dát dohromady.

Josef Štemberka však vidí především utrpení a bídu, které válka přinese. Hned první válečné dny mu daly za pravdu. Okupační úřady provedly preventivní zatýkací akci a do koncentračních táborů byli odvezeni i někteří církevní hodnostáři, včetně vyšehradského kanovníka Staška. 

Josef Štemberka, jako by tušil, že válka se protáhne a přinese stejnou bídu jako ta první, uspořádal velkou sbírku oblečení a obuvi pro lidické děti. Nastávající poměry mu daly za pravdu. Na podzim byl zaveden přídělový systém, který se od prosince vztahoval i na textil a obuv.

***

Válka přinesla také reorganizaci bezpečnostních složek v protektorátě. Dne 1. října 1939 byla v Kladně založena služebna gestapa. S příchodem gestapa byl zároveň zřízen v kladenské Sokolovně internační tábor.

Na celý kraj se snesl strach, ale lidičtí se snažili žít dál. Pod hákovým křížem, ale dál běžným všedním životem. Okupace všechny sjednotila, sedláky i horníky a dělníky. Pro všechny tu byl společný nepřítel a navzdory okupaci a válce se snažili žít dál svým životem.  Centrem kulturního dění v Lidicích byl i nadále hostinec u Šilhánů, ale dařilo se i hospodským Antonínu Kozlovi a Šenfeldrům, kteří otevřeli i koloniál. Horník a velitel lidických hasičů Václav Hanf dál organizoval hasičská cvičení a veřejná vystoupení spojená s ochotnickým divadlem a zpěvy. V zimě na Podhorově rybníce trénovalo lidické hokejové mužstvo a dobrých výsledků dosahovala i místní fotbalová jedenáctka. O obecní knihovnu se nadále staral čtenářský spolek Vlast a všem pro radost vyhrávala při slavnostech hornická kapela Vojtěcha Huříka.

I přes přídělový systém a nastávající válečnou bídu si lidičtí nechtěli vzít vyhlášené svatomartinské posvícení. A tak svátek, na který se někteří těšili celý rok, opět pojali ve velkém. Přijela na něj i řada hostů z okolních vesnic a několik vzácnějších z Prahy. Mezi nimi i manželka jugoslávského velvyslance. Z lidických se jí nejvíce věnovali dva mladí důstojníci již bývalé československé armády, Josef Horák a Josef Stříbrný. Teprve později řada sousedů pochopila proč. Oba emigrovali a utekli do Jugoslávie, odkud vedla jejich cesta do Spojeného království, kde vstoupili do zahraniční armády.

***

K těm veselejším a nadějnějším chvílím patřila pro lidického faráře Josefa Štemberku i slavná primiční mše novokněze P. Františka Kohlíčka z vedlejší obce Buštěhrad, která se konala 29. června 1940. Znal ho již jako malého chlapce. František ministroval v buštěhradském kostele a lidický farář ho i vyučoval ve škole náboženství. Nemýlil se v něm, když ho přesvědčil, že jeho rozhodnutí stát se knězem je správné. František v roce 1926 odešel studovat arcibiskupské gymnázium. Teologická studia absolvoval v Římě, kde měl po svém vysvěcení v roce 1939 i primici, ale rád ji zopakoval ve svém rodném městě Buštěhradě vedle Lidic.