Na Náměstí svatého Petra se v pátek 31. 10. 2025 sešlo přibližně 15 tisíc účastníků Jubilea vzdělávání, mezi nimiž byli učitelé, profesoři, katecheti a pracovníci školních institucí z celého světa. Papež Lev XIV. jim připomněl, že křesťanská výchova stojí na čtyřech pilířích: zvnitřnění, jednotě, lásce a radosti.

Promluva papeže Lva XIV. pedagogům při příležitosti Jubilea vzdělávání 31. října 2025

Drazí bratři a sestry, dobré ráno a vítejte!

Jsem velmi potěšen, že se setkávám  s vámi, kteří se věnujete vzdělávání a odborné přípravě na všech úrovních po celém světě, od základní školy až po univerzitu.

Jak víme, církev je Matkou a Učitelkou (srov. Jan XXIII., encyklika Mater et magistra , 15. května 1961, 1) a vy pomáháte, aby se její tvář stala hmatatelnou pro mnoho žáků a studentů, jejichž formaci se věnujete. Díky rozmanitým charismatům, metodám, zkušenostem a pedagogickým proudům, které zastupujete, a díky vašemu „polyfonickému“ nasazení v církvi – v diecézi, v kongregacích, řeholních institutech, sdruženích a hnutích – zajišťujete řádnou výchovu milionům mladých lidí a vždy kladete dobro jednotlivce do centra předávání humanistických a vědeckých znalostí.

I já jsem učil. Rád bych se s vámi proto podělil o své zkušenosti

I já jsem učil ve vzdělávacích institucích augustiniánského řádu. Proto bych se s vámi rád podělil o své zkušenosti a zabýval se čtyřmi aspekty učení „Učitele milosti“, které považuji za zásadní pro křesťanskou výchovu:

Zvnitřnění,
jednotu,
lásku
a radost.

Doufám, že se tyto principy stanou základními kameny cesty, po které se společně vydáme, aby toto setkání znamenalo začátek společného procesu růstu a vzájemného obohacení.

Zvnitřnění

„Bez hlubokých setkání mezi lidmi
je každá vzdělávací nabídka odsouzena k neúspěchu.“

Ohledně niternosti svatý Augustin říká: „Zvuk našich slov dosahuje uší, ale pravý učitel je uvnitř“ (In Epistolam Ioannis ad Parthos Tractatus 3.13). A dodává: „Ti, koho Duch vnitřně nepoučuje, odcházejí, aniž by se cokoli naučili“ (tamtéž). Připomíná nám tak, že je mylné domnívat se, že k výuce stačí krásná slova nebo dobré učebny, laboratoře a knihovny. Jsou to pouze prostředky a prostory, jistě užitečné, ale učitel je uvnitř. Pravda se nešíří zvuky, zdmi a chodbami, ale hlubokým setkáním mezi lidmi, bez kterého je každé výchovné úsilí odsouzeno k neúspěchu.

„Žijeme ve světě ovládaném obrazovkami
a často povrchními technickými výběrovými mechanismy,
kde studenti potřebují pomoc,
aby si uvědomili své vnitřní já. A nejen oni.“

Žijeme ve světě ovládaném obrazovkami a často povrchními technickými výběrovými mechanismy, kde studenti potřebují pomoc, aby si uvědomili své nitro. A nejen oni. Učitelé, často unavení a přetížení byrokratickými úkoly, jsou také v reálném nebezpečí, že zapomenou na to, co svatý John Henry Newman shrnul výrazem cor ad cor loquitur („srdce mluví k srdci“) a co doporučoval svatý Augustin, když řekl: „Nevycházej ven. Vrať se k sobě! Pravda přebývá v člověku“ (De vera religione , 39, 72). Tato tvrzení nás vyzývají k tomu, abychom vnímali vzdělávání jako cestu, po které učitelé a studenti kráčejí společně (srov. Jan Pavel II., Apoštolská konstituce Ex corde Ecclesiae , 15. srpna 1990, 1), s vědomím, že i když jejich hledání není marné, musí v hledání pokračovat, i když již něco našli. Pouze toto pokorné a společné úsilí – které se ve školním kontextu projevuje jako pedagogické úsilí – může vést studenty a učitele k přiblížení se k pravdě.

Jednota

A to nás přivádí k druhému slovu: jednota. Jak možná víte, mým mottem je: In Illo uno unum. I toto je augustiniánský citát (srov. Ennaratio v Žalmu 127, 3), který nám připomíná, že skutečnou jednotu nacházíme pouze v Kristu, jako údy sjednocené s Hlavou a jako společníci na neustálé cestě životního učení.

Rozměr ‚spolu‘, má ve vzdělávacích kontextech zásadní význam.

Tato dimenze „spolu“, stále přítomná ve spisech svatého Augustina, je zásadní ve vzdělávacích kontextech, a to jak jako výzva k „decentralizaci“, tak jako impuls k růstu. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl oživit a aktualizovat projekt Globálního paktu pro vzdělávání, jeden z prorockých vnuknutí mého ctihodného předchůdce, papeže Františka. Koneckonců, učitel z Hippo nás učí, že nepatříme sami sobě: „Tvoje duše,“ říká, „nepatří jen tobě, ale všem tvým bratrům“ ( Ep . 243, 4, 6). A pokud to platí v obecném smyslu, platí to tím spíše pro oboustrannost, která je typická pro vzdělávací procesy, v nichž sdílení znalostí nevyhnutelně nabývá podoby velkého skutku lásky.

Láska

Toto – láska – je přesně to třetí slovo. V tomto ohledu nabízí mnoho podnětů k zamyšlení Augustinovo dvojverší: „Láska k Bohu je prvním přikázáním, láska k bližnímu je prvním, které se má žít“ (In Evangelium Ioannis Tractatus 17, 8). V oblasti vzdělávání by si proto každý mohl položit otázku, jaké úsilí se vynakládá k uspokojení nejnaléhavějších potřeb, jaké úsilí se vynakládá k budování mostů dialogu a míru, a to i v rámci učitelské komunity, jaká je kapacita k překonávání předsudků nebo omezených perspektiv, jaká je otevřenost v procesech sdíleného učení a jaké úsilí se vynakládá k uspokojování a řešení potřeb nejslabších, nejchudších a marginalizovaných. Předávání znalostí nestačí k učení: zásadní je láska. Pouze tak budou znalosti prospěšné těm, kteří je přijímají – samy o sobě a především díky lásce, s níž jsou předávány.

Vyučování nelze nikdy oddělit od lásky a současným problémem v našich společnostech je, že si již dostatečně nevážíme velkého přínosu, který učitelé a vychovatelé v tomto ohledu přinášejí komunitě. Měli bychom si však dávat pozor: oslabování sociální a kulturní role těch, kteří pracují ve vzdělávání, ohrožuje naši vlastní budoucnost a krize v předávání znalostí s sebou nese krizi naděje.

„Oslabení sociální a kulturní role těch, kteří pracují ve vzdělávání,
znamená ohrožení vlastní budoucnosti
a krize v přenosu znalostí s sebou nese krizi naděje.“

Radost

A to nás přivádí k poslednímu klíčovému slovu: radost. Praví učitelé učí s úsměvem a jejich cílem je probudit úsměv v duších svých studentů. Rostoucí příznaky rozšířené vnitřní křehkosti, které vidíme v kontextu vzdělávání napříč všemi věkovými skupinami, jsou alarmující. Nesmíme zavírat oči před těmito tichými voláními o pomoc, ale spíše se snažit pochopit jejich hlubší příčiny. Zejména umělá inteligence se svými technickými, chladnými a standardizovanými znalostmi může dále izolovat již izolované studenty a vštípit jim falešnou představu, že nepotřebují druhé, nebo, co je horší, že si jich nejsou hodni. Úlohou učitelů a vychovatelů je podporovat lidskost a radost ze samotného vzdělávacího procesu je hluboce lidská, „oheň, který spojuje duše a činí mnohé v jedno“ (sv. Augustin, Vyznání , IV, 8, 13).

Udělejte z těchto hodnot –
vnitřního života, jednoty, lásky a radosti
– ‚základní kameny‘ vzdělávání.

Proto vás, moji drazí přátelé, žádám, abyste tyto hodnoty – niternost , jednotu, lásku a radost – učinili základními kameny poslání, které plníte vůči svým studentům, a pamatovali na Ježíšova slova: „Cokoli jste udělali jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste udělali“ ( Matouš 25,40).

Drazí bratři a sestry, děkuji vám za vaši cennou práci! Žehnám vám z celého srdce a modlím se za vás.