Když jsem přemýšlel, co napsat o svatém Václavovi, došlo mi, že o něm vlastně moc nevím. Známe několik událostí z jeho života, víme, jak zemřel. Ale co se v něm odehrávalo, s čím zápasil a v čem si nebyl jistý, to nevíme. Byl to člověk z masa a kostí. Nemám tedy důvod si myslet, že měl v životě vždycky jasno. My se ale většinou potkáváme už jen s jeho (zidealizovaným?) obrazem.
Pod Václavovou sochou
Na Václavském náměstí pod jeho sochou jsme se potkali už mnohokrát. Chodíme tam, když se děje něco důležitého. Když chceme být spolu, když máme strach nebo když s něčím nesouhlasíme. Stojíme tam i vedle lidí, se kterými se na mnoha věcech neshodneme.
A napadá mě, že svatý Václav je nám možná blíž právě tam, mezi lidmi, než když o něm mluvíme jako o hotovém vzoru, který nemusel nikdy nic hledat.
Když Bůh mlčí
V Cimrmanově divadelní hře „České nebe“ kníže Václav říká: „Nejvyššímu jsem to už oznámil… Netvářil se nijak. On v poslední době jenom civí.“ Mně to přijde hrozně vtipné. A zároveň docela pravdivé. Někdy člověk Bohu něco říká, prosí ho, čeká, a nic. Nebo aspoň nepozná, že se něco děje.
Nevím, jak to měl svatý Václav. Nemám ale důvod myslet si, že měl v životě vždycky jasno. Rozhodoval se v nelehké době a nelehkých situacích. O jeho otázkách a pochybnostech nám ale už žádný životopis nevypráví.
A tady si říkám, jestli se občas neuzavíráme do jakéhosi mýtu o víře. Že věřící člověk si je jistý. Že když se dost modlí, dostane odpověď. Že svatý člověk nepochybuje. Jenže když pak takovou zkušenost nemáme, zůstáváme s ní sami a připadá nám, že jsme ve víře nějak selhali.
Nezpřetrhat vzájemnou komunikaci
Možná bychom si tedy nyní o Václavovi nemuseli odnést další jistotu o tom, jaký přesně byl. Spíš bychom mohli pobrat trochu odvahy říct pravdu o tom, jak se máme skutečně my. I když se modlíme a Bůh mlčí. I když nevíme, co bude dál. I když se na Václavském náměstí sejdeme s lidmi, kterým nerozumíme.
A zůstat spolu v rozhovoru,
místo abychom se každý zavřeli
do svého obrazu světa nebo Boha.
To mi připadá jako docela dobrá věc,
kterou si dnes od svatého Václava
můžeme vzít.
- Jakub - red -
