12. 12. 2010 , Václav Vaško

Vánoční mše v kriminále padesátých let

Podrobnou zprávu o tom, jak jsme prožili vánoce (1955 v kriminále), jsem popsal v motáku domů: "Na vánoce jsem se těšil a dobře jsem se na ně připravoval. Naši kněží (redemptorista Krajčík, dominikán Zemek, křižovník Šebesta a salesián Szabados) měli plné ruce práce, vyslechli desítky zpovědí. Na Štědrý den, z bezpečnostních důvodů už odpoledne - výjimečně se nefáralo - se na čtyřech světnicích zúčastnili "půlnoční" mše desítky muklů.

V naší světnici se nás kolem patera Szabadose sesedlo nejmíň třicet. Mše byla recitovaná, latinská, jinak to tehdy nešlo. Dva chlapci ministrovali a já četl celý liturgický text nahlas slovensky, český nebyl k dispozici. Všichni, i ti, kteří nás sledovali z povzdálí, jsme byli dojati a druh druhu bližší než jindy. Jaká krása, vyslechnout v pokoji a v podmínkách tak neklidných, radostnou zvěst o tom, že se nám narodil Spasitel, všeho světa vykupitel! Více než polovina přítomných přistoupila k svatému přijímání.

***

Z knihy Václava Vaško: Ne vším jsem byl rád, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství

Záznam internetového rozhovoru s Václavem Vaško naleznete zde

***

Další texty k tématu Vánoce naleznete zde

Autor: Václav Vaško

Čtení z dnešního dne: Středa 23.1.

Žid 7,1-3.15-17; Mk 3,1-6

Komentář k Žid 7,1-3.15-17: Boží povolání není závislé na rodokmenu; Abrahámovo setkání s „králem Spravedlnosti a Pokoje“ je předobrazem setkání s Ježíšem na našich cestách.