Když se do něčeho skutečně ponořím a dám tomu všechno, stávám se v případě neúspěchu   docela zranitelným.  Čím víc jsem se do něčeho nasadil, tím víc mě kolaps bolí. Kde brát v případě nezdaru sílu začít znovu jinde a jinak?

Vidět, jak z plodů mé práce profituje někdo, kdo mi je ukradl

V této souvislosti je jeden případ zvláště bolestivý: Když na něčem dlouho pracuji a pak přijde někdo jiný a dílo si nějakým způsobem přivlastní. Někdy s tím člověk ani nemůže nic dělat nebo se vůči tomu bránit. Někdo se podepíše pod cizí text, ukradne něčí statek, pole, přebere partnera. Podvedený konkurz nebo zmanipulované výběrově řízení, kdy nečestným způsobem dostane přednost někdo, kdo na to očividně nemá. Političtí vězni, kteří místo aby například učili na univerzitách a normálně žili, jsou druhými lidmi utiskováni a zabavováni svobody. Pohled na to, jak z plodů mé práce profituje někdo, kdo mi je ukradl, je – myslím – skutečně těžký. Kde brát sílu jít dál a začít znovu? A mám se bránit? Nebo trucovat a raději nedělat nic? Anebo to nechat, jak to je, jít dál a snažit se rozvinout nová příběh?

Izák neztrácí čas a energii handrkováním, ale také nerezignuje

V Bibli existuje nenápadné vyprávění, kde řeší právě toto (Gn 26,15-25). Hlavní postavou je Izák, syn Abrahama. Po svém otci zdědí území. Mimo jiné jsou na něm také studny plné vody. Znamenají odkaz na pracovitost předchozích generací, rodinné stříbro, něco, na co chce Izák navázat a dále to rozvíjet. Nepřátelé toto dílo zničí a studny zasypou. Jak přitom asi muselo Izákovi být? Příběh dále vypráví, jak napnul své síly a studny znovu vykopal. Je to ale marné, Izák opět ustupuje, poněkolikáté v sobě nachází nové odhodlání a vykope další studny. Neztrácí čas a energii nějakým handrkováním, ale také nerezignuje na budoucnost. Jde za svým cíle a kope dál navzdory nespravedlivým událostem, jež ho potkaly. Vede ho touha po vodě, kterou už sice okusil, ale jež mu byla ukradena.  

Křest a víra se nedají hlásat z  pozice nadřazenosti a sebejistoty

Právě klid, nadhled a schopnost nasměrovat v době konfliktu své síly správným směrem – o to bychom se měli snažit z tohoto příběhu o Izákovi naučit. Jistěže jsou situace, kdy se má člověk bránit a bojovat. Jsou ale situace, kdy to nemá cenu nebo to ani prakticky nejde. Snažím se, aby voda křtu očistila můj vnitřní zrak, abych v těchto okamžicích dokázal dobře rozlišovat. A tam, kde obrana a konflikt nemají cenu nebo nejsou možné, abych měl sílu nerezignovat a napřít síly do dalšího díla.

Toto rozlišování ale je často velmi nesnadné a patří k velikým uměním života, aby člověk, jenž byl něčím nebo někým poraněn a jehož život byl významně poškozen, dokázal nezatrpknout a jít dál. I pro nás může být zvláštní mírnost a zároveň vynalézavost v hledání vody, kterou vidíme u Izáka, inspirací, když ve světě narážíme na různé problémy. Křest a víra se zřejmě nikdy nedají hlásat z nějaké pozice nadřazenosti a sebejistoty, kdy budeme druhé lidi válcovat svojí převahou. Spíše zranitelností a podivuhodnou mírností, která však není projevem slabosti, ale naopak Boží síly a milosti křtu, na níž vše, co děláme, stojí.