Ve svých sedmnácti letech si Madeleine Delbrélová (1904–1964) poznamenala: „Musíme být natolik čestní, že se nebudeme chovat, jako by (Bůh) žil.“ O tři roky později se nicméně začne k Bohu – zkusmo – modlit. A hle: odpověď, kterou vyslechla, promění její myšlení a její život. Konvertuje. I když ji v mnohém oslovila karmelitánská spiritualita, zůstala Madeleine, jak říká v knize Laická spiritualita Madeleine Delbrelové s Kateřinou Lachmanovou její autorka Kateřina Lachmanová, „vědomě laičkou, žijící naplno s Bohem uprostřed světa.“ S několika přítelkyněmi se přestěhovala do dělnického komunistického předměstí Paříže. Ve službě chudým tam prožila celý zbytek života. „Díky svému autentickému životu, duchovní hloubce skloubené s krásným smyslem pro realitu a nakonec nemalému literárnímu nadání se Madeleine Delbrélová stala jakousi průkopnicí laické spirituality, která se do té doby většinou odvozovala od spirituality řeholní. Proces jejího blahořečení je již téměř u konce." /z autorčiny předmluvy/
