… Každý den odevzdává Zélie Martinová o trochu víc své záležitosti Bohu. Dospívá až k tomu, že je to pro ni osvobozující akt víry: „Když jsem začínala se svým podnikem na výrobu alençonské krajky, byla jsem jako ty, úplně jsem z toho onemocněla; teď jsem mnohem rozumnější, dělám si mnohem méně starostí a ve všech mrzutých záležitostech, jež mě potkávají nebo mohou potkat, jsem odevzdaná. Řeknu si, že Pán Bůh to takhle dopouští, a pak už na to nemyslím.“ I když rizika podnikání jsou těžko snesitelná, napříště už dokáže poznat, jak ruka Prozřetelnosti působí v jejím obchodě: „Pán Bůh, který je dobrý Otec a nikdy svým dětem nenakládá víc, než mohou unést, mi odlehčil břemeno, alençonská krajka zvolnila tempo.“ A přiznává: „Vždycky pracuji s nadějí.“ Zélie by byla mohla říct se svatým Ignácem z Loyoly: „Modlit se tak, jako by všechno záleželo na Bohu, a jednat, jako by všechno záleželo na nás.“
V době, kdy její bratr Isidor překonává potíže se svou lékárnou, píše mu Zélie dopis, který nám pomáhá pochopit její pohled na práci: „Sestra mi pověděla hodně o tvých záležitostech. Myslí si, že bys mohl mít zastoupení v několika městech. Já si myslím, že je to stejně obtížné jako přelévat moře! Řekla jsem jí, ať si s tím neláme hlavu, že může udělat jenom jedno: modlit se k Bohu, protože ani ona ani já ti jinak nemůžeme pomoci. Avšak On, jemuž nic nepřekáží, nás z toho vytáhne, až zjistí, že už jsme dost trpěli. A pak poznáš, že za svůj úspěch nevděčíš ani svým schopnostem, ani své inteligenci, ale jedině Bohu, tak jako já se svou alençonskou krajkou. Toto přesvědčení je velmi blahodárné, sama jsem to zakusila. Víš, že všichni máme sklony k pýše, a často si všimnu, že ti, kdo nabyli jmění, jsou nesnesitelně namyšlení. Neříkám, že já bych dospěla až tak daleko, a ty také ne, touto pýchou bychom však byli více nebo méně poskvrněni. A potom, je jisté, že trvalá prosperita vzdaluje od Boha. Touto cestou své vyvolené nikdy nevedl, napřed prošli výhní utrpení, aby se očistili. …“
Z knihy:
Rodiče Terezie z Lisieux
Hélene Monginová
***
Od pátku 24.6.2011 do středy 29.6. se na několika místech v ČR uskuteční program k poctě blahoslavených manželů Ludvíka a Zelie Martinových – rodičů sv. Terezie z Lisieux, kteří byli blahořečeni v roce 2008 (jako druhý manželský pár v historii). Součástí programu bude relikviář blahoslavených manželů Martinových. Místa, kde program bude probíhat: Praha, Poličany, Slaný, Dačice, Zlín, Olomouc.
V době, kdy její bratr Isidor překonává potíže se svou lékárnou, píše mu Zélie dopis, který nám pomáhá pochopit její pohled na práci: „Sestra mi pověděla hodně o tvých záležitostech. Myslí si, že bys mohl mít zastoupení v několika městech. Já si myslím, že je to stejně obtížné jako přelévat moře! Řekla jsem jí, ať si s tím neláme hlavu, že může udělat jenom jedno: modlit se k Bohu, protože ani ona ani já ti jinak nemůžeme pomoci. Avšak On, jemuž nic nepřekáží, nás z toho vytáhne, až zjistí, že už jsme dost trpěli. A pak poznáš, že za svůj úspěch nevděčíš ani svým schopnostem, ani své inteligenci, ale jedině Bohu, tak jako já se svou alençonskou krajkou. Toto přesvědčení je velmi blahodárné, sama jsem to zakusila. Víš, že všichni máme sklony k pýše, a často si všimnu, že ti, kdo nabyli jmění, jsou nesnesitelně namyšlení. Neříkám, že já bych dospěla až tak daleko, a ty také ne, touto pýchou bychom však byli více nebo méně poskvrněni. A potom, je jisté, že trvalá prosperita vzdaluje od Boha. Touto cestou své vyvolené nikdy nevedl, napřed prošli výhní utrpení, aby se očistili. …“
Z knihy:
Rodiče Terezie z LisieuxHélene Monginová
***
Od pátku 24.6.2011 do středy 29.6. se na několika místech v ČR uskuteční program k poctě blahoslavených manželů Ludvíka a Zelie Martinových – rodičů sv. Terezie z Lisieux, kteří byli blahořečeni v roce 2008 (jako druhý manželský pár v historii). Součástí programu bude relikviář blahoslavených manželů Martinových. Místa, kde program bude probíhat: Praha, Poličany, Slaný, Dačice, Zlín, Olomouc.
