Mnohdy se přistihnu, jak ve vztahu s Bohem přemítám o své víře, o své naději a o své lásce spíše než o naší víře, naší naději a lásce. Dělám si starosti o svou osobní modlitbu, spekuluji o své budoucnosti a ohlížím se zpátky na to, kolik dobrého pro druhé jsem já vykonal nebo teprve vykonám. Zkrátka největší pozornost věnuji svému individuálnímu duchovnímu životu.

Až ikona Seslání Ducha svatého z konce 15. století mi důrazně jasně připomněla, že život v Duchu je ve své podstatě životem ve společenství. Z této skutečnosti vyplývají radikální důsledky pro náš život. Hlavní otázka už nezní: „Jak mohu nejlépe rozvíjet svůj duchovní život, jak se o něm sdílet s druhými?“, nýbrž: „Kde najdu společenství víry, otevřené pro Ducha svatého, které chce přinášet světu jako světlo novou naději, radostnou zvěst o Boží lásce?“

Poté, co jsem strávil před ikonou Letnic delší čas, vyvstalo mi postupně mnoho nových aspektů duchovního života. Nejprve mi došlo, že o Letnicích se nám Bůh zjevil jako „Bůh uvnitř“, Bůh v nás – jako ten, který chce přebývat v našich srdcích. Pak jsem začal vnímat, jak tento „Bůh v nás“ vytváří nové společenství víry, v němž se vzájemně prohlubují a formují jednota i různost neboli jednota v různosti. A konečně jsem objevil, jak tato komunita věřících vytváří živoucí jádro, z něhož lze začít osvobozovat svět.

 

Společenství víry formované Duchem nevzniká jen pro blaho svých členů, ale za účelem evangelizace neboli osvobozování světa. Ikona nám důrazně připomíná, že Duch Kristův, který nás povolal do jednoho těla, nás nyní vysílá do světa, aby všichni lidé měli podíl na plodech vykoupení, dokonaného Ježíšovou smrtí a vzkříšením.

Postava krále, stojícího v temné bráně ve spodní části tohoto letničního výjevu, je zcela zásadní pro pochopení smyslu seslání Ducha: vypovídá o tom, že svět skutečně potřebuje vysvobození. Když jsem tuhle ikonu spatřil poprvé, ta záhadná strnulá postava se zvláštní korunou na hlavě a s nevýraznou tváří, v červeném plášti a s pruhem plátna přehozeným přes ruce mě opravdu rušila. V kontrastu s živými postavami apoštolů a evangelistů mi připadala jako loutka bez života. A co mají znamenat ty podivné oválně dveře, skrze něž není vidět nic než naprostá temnota? Proč nebyl prostor tvořený půlkruhem učedníků ponechán zcela prázdný? Obraz by pak budil mnohem pokojnější a harmoničtější dojem.

 

Postupně mi začalo docházet, i po pročítání různých komentářů k této ikoně, že mé romantické touhy se značně míjejí se záměrem ikonopisce. Onen strnulý král v temné bráně tam prostě být musí. Letnice totiž nejsou krásným završením příběhu spásy, ale naopak: jimi teprve začíná Pánovo poslání jít do celého světa, získávat učedníky ze všech národů, křtít je ve jménu Otce i Syna I Ducha svatého a učit je zachovávat všechno, co nás učil Ježíš (Mt 28, 19-20).

Na nejstarších ikonách Letnic se dole na tomto místě zobrazovaly zástupy, které se sbíhaly ze všech stran, protože uslyšely hukot seslání Ducha (Sk 2,6). Avšak pozdější tvůrci ikon, aby uchovali vznešený poklid celé kompozice, nahradili zástupy lidí jedinou symbolickou postavou, jež se většinou nazývá „Kosmos“. Kosmos, starší vážný muž, reprezentuje veškeré lidstvo, potažmo veškeré stvoření žijící v temnotě, jemuž je přinášeno světlo Kristovo, světlo apoštolského učení.

Seslání Ducha svatého, jak je zobrazil koncem 15. století ruský ikonopisec novgorodské školy, ukazuje nové společenství víry vytvořené Duchem, který přebývá v našich srdcích a vysílá nás, abychom osvobozovali svět z područí zla a hříchu. Ikona tak v sobě spojuje modlitbu a službu, kontemplaci a činnost, tiché dozrávání v Duchu svatém i ochotu nechat se vyslat do světa plného neklidu. Zvěstuje nám, že komunita věřících je bezpečným místem k přebývání, ale také prostorem, odkud vychází povolání k evangelizaci a osvobozování světa.

Každý, kdo prohlašuje, že zná Ježíše, je povolán, aby ukazoval jeho lásku ve svém každodenním životě, a tak se stal znamením neděje uprostřed světa plného strachu.

Ikona Seslání Ducha svatého je „ikona s posláním“.