papež František | Sekce: Kázání

Vánoce (cyklus A)
Křest Páně / Angelus - papež František

Liturgie nám letos předkládá událost Ježíšova křtu v podání Matoušova evangelia (srov. 2,13-17). Evangelista přináší dialog mezi Ježíšem, který žádá o křest, a Janem Křtitelem, který se brání a podotýká: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“(v. 14). Ježíšovo rozhodnutí překvapuje Jana Křtitele, vždyť Mesiáš nepotřebuje očistu, naopak je to On, kdo očišťuje. Avšak Bůh je Svatý, jeho cesty nejsou našimi cestami a Ježíš je Boží cesta, cesta nepředvídatelná. Mějme na paměti, že Bůh je Bohem překvapení.

Jan prohlásil, že mezi ním a Ježíšem je propastná, nepřeklenutelná vzdálenost. „Jemu nejsem hoden ani opánky přinést“ (Mt 3,11), pravil. Avšak Boží Syn přišel právě proto, aby překlenul vzdálenost mezi člověkem a Bohem. Jestliže Ježíš je vším po Boží stánce, je také vším po lidské stránce, spojuje to, co bylo oddělené. Proto Ježíš odvětí Janovi: „Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili spravedlnost“ (v. 15, český liturgický text namísto “spravedlnost“ uvádí „Boží vůli“, pozn. překl.). Mesiáš žádá o křest, aby se zcela naplnila spravedlnost, tedy aby se uskutečnil Otcův plán, který se naplňuje na cestě synovské poslušnosti a solidarity s křehkým a hříšným člověkem. Je to cesta pokory a úplné Boží blízkosti k jeho dětem.

Také prorok Izaiáš ohlašuje spravedlnost Božího služebníka, který uskutečňuje své poslání ve světě stylem protichůdným ke světskému duchu: „Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí” (42,2-3). Je to postoj mírnosti - právě to nás učí Ježíš ve své pokoře -  prostoty, úcty, uměřenosti a skrytosti, požadovaný také dnes od Pánových učedníků. Je smutné to říkat, ale kolik je učedníků, kteří se naparují z toho, že jsou Pánovi učedníci. Ten, kdo se takto natřásá, není dobrým učedníkem. Dobrý učedník činí dobro, aniž by to vystavoval na odiv.  Křesťanské společenství je ve svém misionářském působení povoláno vycházet vstříc druhým, nabízet a nikoli vnucovat, vydávat svědectví sdílením konkrétního lidského života.

Jakmile byl Ježíš pokřtěn v řece Jordánu, otevřela se nebesa a sestoupil na Něj Duch svatý jako holubice a z nebe se ozval hlas, který pravil: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení“ (Mt 3,17). Při svátku Ježíšova křtu znovu objevujeme svůj křest. Jako je Ježíš milovaný Otcův Syn, kéž také my znovuzrození  z vody a Ducha svatého dokážeme být milovanými syny - Bůh nás všechny miluje - předmět Božího zalíbení, bratři všech ostatních bratří, nasazení ve velikém poslání svědčit a hlásat všem lidem nekonečnou Otcovu lásku.

Tento svátek Ježíšova křtu nám připomíná náš křest. Také my jsme byli obnoveni ve křtu. Ve křtu přišel Duch svatý, aby v nás přebýval. Proto je důležité znát datum svého křtu. Známe datum svého narození, ale ne vždycky víme, kdy jsme byli pokřtěni. Někdo z vás ho snad zná… ale mám pro vás domácí úkol! Až se vrátíte, zeptejte se, kdy jsem byla pokřtěna, kdy jsem byl pokřtěn? A každý rok slavte datum svého křtu ve svém srdci. Udělejte to! Je to také povinnost spravedlnosti vůči Pánu, jenž k nám byl tolik dobrý.

Nejsvětější P. Maria kéž nám pomůže chápat stále lépe dar křtu a žít ho s koherentností v každodenních situacích.

Se svolením převzato
z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno