papež František | Sekce: Kázání

Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Slavnost Matky Boží, Panny Marie - 1.1. / Angelus - papež František (Učme se jazyku lásky)

Začátek nového roku je svěřen Panně Marii, kterou dnes slavíme jako Matku Boží. V těchto hodinách prosíme o její přímluvu zejména za emeritního papeže Benedikta XVI., který včera ráno opustil tento svět. Všichni společně, jedním srdcem a jednou duší, děkujeme Bohu za dar tohoto věrného služebníka evangelia a církve. Právě jsme v televizi viděli pořad "K jeho obrazu" o činnosti a životě papeže Benedikta XVI.

Zatímco stále rozjímáme o Marii v jeskyni, kde se narodil Ježíš, můžeme si položit otázku: Jakým jazykem k nám Panna Maria promlouvá? Jak Maria mluví? Co se od ní můžeme naučit pro začínající rok? Můžeme říci: "Panno Maria, nauč nás, co máme v tomto roce dělat".

Když pozorujeme scénu, kterou nám předkládá dnešní liturgie, všimneme si, že Maria vlastně nemluví. S úžasem přijímá tajemství, které prožívá, uchovává vše ve svém srdci a především se stará o Dítě, které - jak říká evangelium - "bylo položeno v jeslích" (Lk 2,16). Toto sloveso "položit" znamená pečlivě položit a říká nám, že Mariin vlastní jazyk je mateřský: něžně pečovat o Dítě. V tom je Mariina velikost: zatímco andělé se radují, pastýři se sbíhají a všichni hlasitě chválí Boha za událost, která se stala, Maria nemluví, nebaví hosty vysvětlováním, co se jí stalo, nekrade scénu - my rádi krademe scénu! Naopak, do středu pozornosti staví Dítě a s láskou o něj pečuje. Jedna básnířka napsala, že Maria "uměla také slavnostně mlčet, [...] protože nechtěla ztratit ze zřetele svého Boha" (A. Merini, Corpo d'amore. Un incontro con Gesù, Milano 2001, 114).  

To je typický jazyk mateřství: něha péče. Matky, které nosí ve svém lůně po devět měsíců dar zázračného dítěte, totiž nadále věnují svým dětem veškerou pozornost: krmí je, drží je v náručí, něžně je ukládají do kolébky. Péče: to je také jazyk Matky Boží; jazyk matky.

Bratři a sestry, stejně jako všechny matky, i Maria nosí život ve svém lůně, a tak k nám promlouvá o naší budoucnosti. Zároveň nám však připomíná, že pokud chceme, aby byl nový rok opravdu dobrý, pokud chceme obnovit naději, musíme opustit jazyky, gesta a rozhodnutí inspirovaná sobectvím a naučit se jazyk lásky, kterým je péče. Péče je nový jazyk, který je v rozporu s jazykem sobectví. A to je závazek: pečovat o svůj život - každý z nás musí pečovat o svůj vlastní život -, pečovat o svůj čas, o svou duši, pečovat o stvoření a prostředí, ve kterém žijeme, a ještě více pečovat o své bližní, o ty, které Pán postavil vedle nás, a také o naše bratry a sestry, kteří jsou v nouzi a vyžadují naši pozornost a soucit. Když se díváme na Pannu Marii s Dítětem, jak se stará o Dítě, učíme se pečovat o druhé a také o sebe, pečovat o své vnitřní zdraví, o svůj duchovní život, o svou lásku.

Když dnes slavíme Světový den míru, uvědomujeme si odpovědnost, která nám byla svěřena za budování budoucnosti: tváří v tvář osobním a společenským krizím, které prožíváme, tváří v tvář válečné tragédii "jsme povoláni odpovědně a soucitně čelit výzvám našeho světa" (Poselství k 56. Světovému dni míru, 5). A to dokážeme, pokud se budeme starat jeden o druhého a pokud budeme společně pečovat o náš společný domov. 

Prosme nejsvětější Marii, Matku Boží, aby nás v této době, znečištěné nedůvěrou a lhostejností, učinila schopnými soucitu a péče - schopnými "dojmout se a zastavit se před druhým, jak často je to třeba" (apoštolská exhortace Evangelii gaudium, 169).