Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Nanebevzetí Panny Marie, 15. 8. / Angelus - Lev XIV. (Maria je ikona naděje)

Otcové Druhého vatikánského koncilu nám zanechali nádherný text o Panně Marii, který bych rád dnes znovu přečetl s vámi, když slavíme slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Na konci dokumentu o církvi koncil říká: „Matka Ježíše, která je již v nebi oslavená tělem i duší, je obrazem a počátkem Církve, která bude dovršena v budoucím věku. Tak i na zemi nyní září před putujícím Božím lidem jako znamení jisté naděje a útěchy, dokud nepřijde den Páně (srov. 2 Pt 3,10).“ (Lumen gentium, 68).

Maria, kterou vzkříšený Kristus vzal s sebou do slávy s tělem i duší, září jako ikona naděje pro své putující děti v dějinách.

Jak nezmínit verše Danteho v poslední písni Ráje? V modlitbě, kterou vložil do úst svatému Bernardovi a která začíná slovy „Panno, matko, dcero svého syna“ (XXXIII, 1), básník velebí Marii, protože tady dole, mezi námi smrtelníky, je „živým pramenem naděje“ (tamtéž, 12), tedy živým zdrojem, tryskajícím nadějí.

Sestry a bratři, tato pravda naší víry dokonale ladí s tématem jubilea, které právě prožíváme: „Poutníci naděje“.

Poutník potřebuje cíl, který mu udává směr cesty: krásný, přitažlivý cíl, který vede jeho kroky a oživuje ho, když je unavený, který vždy oživuje v jeho srdci touhu a naději. Na cestě bytí je tímto cílem Bůh, nekonečná a věčná láska, plnost života, pokoje, radosti a všeho dobra. Lidské srdce je přitahováno touto krásou a není šťastné, dokud ji nenajde; a ve skutečnosti riskuje, že ji nenajde, pokud se ztratí uprostřed „temného lesa“ zla a hříchu.

Ale zde je milost: Bůh nám vyšel vstříc, vzal na sebe naše tělo, stvořené z hlíny, a vzal je s sebou, symbolicky řečeno „do nebe“, tedy do Boha. To je tajemství Ježíše Krista, který se vtělil, zemřel a vstal z mrtvých pro naši spásu; a neoddělitelné od něj je také tajemství Marie, ženy, z níž Boží Syn přijal tělo, a tajemství Církve, mystického těla Kristova. Jedná se o jediné tajemství lásky, a tedy i svobody.

Tak jako Ježíš řekl „ano“, tak i Maria řekla „ano“, uvěřila slovu Páně. A celý její život byl poutí naděje spolu s Božím Synem a jejím Synem, poutí, která ji přes kříž a vzkříšení přivedla do vlasti, do náruče Boží.

Proto, když jsme na cestě, jako jednotlivci, jako rodina, jako společenství, zvláště když se objeví mračna a cesta se stává nejistou a obtížnou, pozvedněme zrak, podívejme se na ni, na naši matku, a znovu najdeme naději, která nezklame (srov. Řím 5,5).