papež František | Sekce: Kázání

Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Nanebevzetí Panny Marie, 15. 8. / Angelus - papež František (Pravou mocí je služba a vládnout znamená milovat)

O dnešní slavnosti Nanebevzetí Panny Marie nám evangelium předkládá Mariin rozhovor se sestřenicí Alžbětou. Když Maria vchází do jejího domu a zdraví ji, Alžběta zvolá: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého!“ (Lk 1,42). Tato slova naplněná vírou, radostí a úžasem se stala součástí Zdrávasu. Pokaždé, když pronášíme tuto natolik krásnou a důvěrnou modlitbu, chováme se jako Alžběta: zdravíme Marii a žehnáme jí, neboť nám přináší Ježíše.

Maria přijímá Alžbětino požehnání a odpovídá zpěvem, který je darem pro nás a celé dějiny. Je to chvalozpěv, který bychom mohli nazvat „zpěvem naděje“. Je to chvalozpěv velebící velké věci, které v ní učinil Pán, avšak Maria jde ještě dál: nazírá Boží dílo v celých dějinách svého národa. Kupříkladu říká, že Pán „mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou“ (Lk 52-53). Při poslechu těchto slov bychom se mohli ptát, zda Panna poněkud nepřehání, když popisuje neexistující svět. Zdá se totiž, že vyřčené neodpovídá skutečnosti: ve chvíli, kdy to prohlašuje, nebyli mocní oné doby sesazeni a například obávaný Herodes se pevně drží na svém trůnu. A také chudým a hladovým se vede jako dřív, kdežto bohatí nadále vzkvétají.

Co tedy znamená onen Marii zpěv, jaký má smysl? Maria nechce podat reportáž o dané době, protože není novinářka, ale zamýšlí vyslovit něco mnohem důležitějšího, totiž fakt, že Bůh jejím prostřednictvím zahájil dějinný převrat a definitivně stanovil nový řád věcí. Ona, nepatrná a pokorná, byla vyzvednuta k nebeské slávě, což dnes oslavujeme, zatímco mocní tohoto světa byli propuštěni s prázdnou. Pomyslete na ono podobenství o bohatém muži, u jehož dveří léhával žebrák Lazar. Jak onen muž dopadl? Zbyly mu prázdné ruce. Jinými slovy, Matka Boží ohlašuje radikální změnu a hodnotový zvrat. Když s Ježíšem v lůně rozmlouvá s Alžbětou, předjímá to, co potvrdí její Syn, až prohlásí za blahoslavené chudé a pokorné a bude varovat bohaté i všechny, kteří si zakládají na vlastní soběstačnosti. Panna tedy tímto zpěvem, touto modlitbou pronáší proroctví: prorokuje, že prvenství nemají moc, úspěch a peníze, nýbrž první místo mají služba, pokora a láska. A při pohledu na její slávu chápeme, že pravou mocí je služba a že vládnout znamená milovat. Nezapomínejme na to, pravou mocí je služba. Tudy vede cesta do nebe.

Při pohledu na Marii se tedy můžeme dotazovat, zda se onen prorocký zvrat, který ohlásila, nějak dotýká mého života? Věřím, že milovat znamená vládnout a že služba je mocí, že cílem mého života je nebe, ráj? Anebo se starám výlučně o pozemské, hmotné věci, o to, jak se zde zařídím? A dále – když pozoruji události tohoto světa, dávám se strhnout pesimismem, anebo – stejně jako Panna – dokážu zahlédnout konajícího Boha, který skrze pokoru a nepatrnost uskutečňuje velké věci?

Bratři a sestry, Maria dnes vyzpívala naději a opětovně v nás zažehla naději. Spatřujeme v ní cíl své pouti: byla první stvořenou bytostí, která celistvě, s duší a tělem, protrhla nebeskou cílovou pásku. Ukazuje nám, že nebe je na dosah ruky. Jak to? Ano, nebe je na dosah ruky, jestliže také nepodlehneme hříchu, budeme pokorně chválit Boha a velkoryse sloužit druhým. Nepodlehnout hříchu – k tomu může někdo namítnout: „Ale otče, jsem slabý“. „Jistě, máš však vždy nablízku Pána, který je milosrdný. Nezapomínej, že Božím stylem je blízkost, soucit a laskavost. Bůh je nám takto ustavičně nablízku. Naše Matka nás bere za ruku, doprovází nás do slávy a v myšlence na ráj nás vybízí k radosti. Žehnejme Marii ve své modlitbě a prosme ji o prorocký pohled, který by dokázal postřehnout nebe na zemi.