papež František | Sekce: Kázání
Velikonoční doba (cyklus A)
Slavnost Seslání Ducha svatého - A / papež František - Regina coeli (Kde je strach, tam je uzavřenost)
Dnes, na slavnost Seslání Ducha svatého, nás evangelium zavádí do večeřadla, kam se apoštolové uchýlili po Ježíšově smrti (J 20,19-23). Zmrtvýchvstalý se večer o Velikonocích zjevuje právě v této situaci strachu a úzkosti, dechne na ně a říká: "Přijměte Ducha svatého" (v. 22). Ježíš tak chce darem Ducha osvobodit učedníky od strachu, od toho strachu, který je drží zavřené doma, a osvobozuje je, aby byli schopni vyjít ven a stát se svědky a hlasateli evangelia. Zastavme se na chvíli u toho, jak Duch osvobozuje od strachu.
Učedníci zavřeli dveře, říká evangelium, "ze strachu" (v. 19). Ježíšova smrt jimi otřásla, jejich sny byly zničeny, jejich naděje se rozplynuly. A oni se uzavřeli do sebe. Nejen v té místnosti, ale i uvnitř, ve svých srdcích, a to bych rád zdůraznil: uzavřeli se. A jak často se také uzavíráme do sebe my? Kolikrát kvůli nějaké těžké situaci, kvůli nějakému osobnímu nebo rodinnému problému, kvůli utrpení, které nás poznamenává, nebo kvůli zlu, které kolem sebe vnímáme, pomalu upadáme do ztráty naděje a chybí nám odvaha jít dál? Mnohokrát se to stává. A pak se podobně jako apoštolové uzavřeme do sebe a zabarikádujeme se v labyrintu starostí.
Bratři a sestry, k tomuto "uzavření se do sebe" dochází, když v nejtěžších situacích dovolíme strachu, aby nás ovládl a rozezněl v nás svůj "velký řev". Když do nás vstoupí strach, uzavíráme se do sebe. Příčinou je tedy strach: strach z toho, že to nezvládneme, že budeme sami čelit každodenním bitvám, že budeme riskovat a pak budeme zklamáni, že se rozhodneme špatně. Bratři, sestry, strach blokuje, strach ochromuje. A také izoluje: pomyslete na strach z jiných, z těch, kteří jsou cizinci, z těch, kteří jsou jiní, z těch, kteří myslí jinak. A může to být dokonce i strach z Boha: strach, že mě potrestá, že se mu znelíbím... Dáme-li prostor těmto falešným strachům, zavřou se dveře: dveře srdce, dveře společnosti, a dokonce i dveře církve! Kde je strach, tam je uzavřenost. A to není dobré.
Evangelium nám však nabízí lék Zmrtvýchvstalého: je jím Duch svatý. On osvobozuje z vězení strachu. Když přijmou Ducha, apoštolové - dnes ho slavíme - opouštějí večeřadlo a vydávají se do světa odpouštět hříchy a hlásat radostnou zvěst. Díky němu překonávají strach a otevírají dveře. To totiž Duch dělá: dává nám pocítit Boží blízkost, a tak jeho láska zahání strach, osvětluje cestu, utěšuje, podepírá v protivenstvích. Tváří v tvář obavám a uzavřenosti tedy vzývejme Ducha svatého za nás, za církev a za celý svět: aby nové Letnice zahnaly obavy, které nás přepadají, a znovu zažehly oheň Boží lásky.
Kéž se za nás přimlouvá přesvatá Panna Marie, která byla jako první naplněna Duchem svatým.
Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.
Autor: papež František
Související texty k tématu:
Duch svatý
- Bez Ducha svatého by křesťanství bylo jen hřbitovem.
- Duch svatý a karma Pozorovali jste někdy karmu? Funguje podobně, jako Duch svatý v nás.
- Duch svatý uzdravuje ze stresu a z rutiny Stres a nuda jsou v podstatě rezignací.
- Naše slabost nám nebrání, být otevření Ježíšovu Duchu... Naopak. Ježíš dokáže působit i prostřednictvím naší slabosti.
- Další texty k tématu Duch svatý a pastorace
